Zdeněk Hulbach
Co jsem stvořil…
Nebe je plné hvězd, slyšíš noční ptáky. Řeka šumí do tmy.
17.6.2017
Po starém hradě poskakuje pták. Možná se z dávných časů vrátil hradní pán.
Když čas před tebou utíká, házíš bágl na záda a zkoušíš ho doběhnout.
Není nic ztracenějšího než včerejší den. Pamatuj na zítřek.
Natahuješ ruku, nakláníš větev, voníš ke květům.
Na starém hradě, odkud lidé odešli, už zase bydlí lidé.
Na louce ležíš, pomalu usínáš, hvězdy ti nad hlavou svítí.
Od hradu ke hradu kráčíš, cestou kupředu poznáváš minulost.
Z vesmíru nese se křik věčnosti, tichý a neslyšný.
Jdes po cestě, střídáš nohy, kolem je les.
Obloha je rudá, slunce se do vody noří a zhasíná den.
Cesta pod nohama ubýhá. To, co je za tebou, už je pryč.
Lidé ze starého hradu již dávno odešli. Ztraceni v čase.
Červené světlo ohně. Kniha v rukách vypráví příběh.
Na prvního máje jděte všichni do háje. Tam, uprostřed lesíku, oddejte se sexíku.
Username
Password
Remember Me
Register | Lost your password?
E-mail
Rád bych dostával informace o nových věcech na tomto webu.
A password will be e-mailed to you.
Log in | Lost your password?
Username or E-mail:
Log in| Register