Rubrika: Drobné příběhy ze šuplíku

Už jste někdy potkali svého dvojníka? Jestli ano, tak určitě víte, jak hroznej je to zážitek. Tudle jsem toho svýho potkal. Pohyboval se jako já, choval se jako já, přemýšlel jako já, mluvil jako já. A já ho za to málem zabil. A pak mi to došlo. Potkal jsem sám sebe a zjistil, jakej jsem vlastně člověk…

Ta dívka byla opravdu kočka. On byl zkušenej a sbalil ji rychle. Prožil s ní úžasnou noc. Milovali se, sotva upadli do postele a skončili až ráno. Pro něj to byla ta nejlepší noc, jakou kdy prožil. Připadalo mu, že už se nemůže mít líp, byl na vrcholu štěstí, bylo mu skvěle. Ale ta holka byla ďábelská. Po posledním milování, s prvními paprsky slunce, mu zabodla nůž přímo do srdce. Potom ho políbila na rty, pohladila po překvapeném obličeji a odešla pryč…

Před hřbitovem stál duch. Byl to určitě duch, protože měl na sobě rubáš a byl celý bílý. Nic nedělal, jenom tam stál. Ale i to stačilo, aby lidi zděšeně utíkali. Až na jednoho. Ten šel k duchovi, chvíli si ho prohlížel a pak na něj vyštěkl: „Co tady strašíš, mrtvolo! Vždyť půlnoc je až za tři hodiny.“ Duch pohlédl na chodce, přikývl a rozplynul se. Chodec pohlédl na hřbitov, zakroutil hlavou a rozplynul se taky…

Seděl před nádražím a žebral. Na sobě měl starý roztrhaný hadry, boty se žralokem, klobouk naražený hluboko do čela. Seděl a žebral. Zády byl opřený o zeď, hlavu měl skloněnou, takže mu nebylo vidět do obličeje. Před sebou měl krabici od bot a v ní pár drobnejch. Opravdu jen pár. Dohromady to nemohlo být víc jak dvacet korun. To bylo proto, že jen seděl a žebral. Vlastně ani pořádně nežebral. Jenom seděl a ani se nehnul. Občas kolem něj někdo prošel a hodil mu do krabice nějakou tu minci. Ale on se nehýbal. Nepodíval se na dárce, nepoděkoval. Přišel jsem k němu a do krabice mu hodil dvě dvacky. Nehnul se. Náhle zafoukal vítr a sfouknul mu z hlavy klobouk. Uviděl jsem jeho starou vrásčitou špinavou tvář obrostlou šedivým vousem. Oči měl vytřeštěné a evidentně nedýchal. Zvedl jsem ze země klobouk a položil mu ho zpátky na hlavu. Pak jsem si vzal svých čtyřicet korun a šel pryč….

To dítě posednul ďábel. Nejdřív vypustilo akvárko a rybičky nechalo leknout. Pak zlomilo křečkovi vaz. Na to otrávilo psa jedem na krysy. Nakonec vyvraždilo celou svou rodinu. Nejprve bratra, potom mámu a tátu. Když ho pak ďábel opustil, sedlo si mezi mrtvá těla a rozplakalo se.