Rubrika: Drobné příběhy ze šuplíku

Už jste někdy potkali svého dvojníka? Jestli ano, tak určitě víte, jak hroznej je to zážitek. Tudle jsem toho svýho potkal. Pohyboval se jako já, choval se jako já, přemýšlel jako já, mluvil jako já. A já ho za to málem zabil. A pak mi to došlo. Potkal jsem sám sebe a zjistil, jakej jsem…

Ta dívka byla opravdu kočka. On byl zkušenej a sbalil ji rychle. Prožil s ní úžasnou noc. Milovali se, sotva upadli do postele a skončili až ráno. Pro něj to byla ta nejlepší noc, jakou kdy prožil. Připadalo mu, že už se nemůže mít líp, byl na vrcholu štěstí, bylo mu skvěle. Ale ta holka…

Před hřbitovem stál duch. Byl to určitě duch, protože měl na sobě rubáš a byl celý bílý. Nic nedělal, jenom tam stál. Ale i to stačilo, aby lidi zděšeně utíkali. Až na jednoho. Ten šel k duchovi, chvíli si ho prohlížel a pak na něj vyštěkl: „Co tady strašíš, mrtvolo! Vždyť půlnoc je až za…

Seděl před nádražím a žebral. Na sobě měl starý roztrhaný hadry, boty se žralokem, klobouk naražený hluboko do čela. Seděl a žebral. Zády byl opřený o zeď, hlavu měl skloněnou, takže mu nebylo vidět do obličeje. Před sebou měl krabici od bot a v ní pár drobnejch. Opravdu jen pár. Dohromady to nemohlo být víc…

To dítě posednul ďábel. Nejdřív vypustilo akvárko a rybičky nechalo leknout. Pak zlomilo křečkovi vaz. Na to otrávilo psa jedem na krysy. Nakonec vyvraždilo celou svou rodinu. Nejprve bratra, potom mámu a tátu. Když ho pak ďábel opustil, sedlo si mezi mrtvá těla a rozplakalo se.