Zloděj

Bohatý podnikatel zaparkoval své porsche na parkoviště před hotelem. Opodál stojící zloděj se na sporťák zálibně podíval. Vždy bylo jeho snem ukrást nějaké superauto. Zatím kradl jen obyčejné šunky bez pořádného zajištění. Moderní poplašná zařízení pro něj byla nedosažitelná první liga. Kolikrát už se do ní zkoušel dostat. Otevřít zámek, to pro něj nikdy nebyl problém. Ale překonat alarm? To neuměl. Přišel k porscheti a nahlédl dovnitř. Alarm byl vypnutý. Myslel, že se zlábzní radostí. Věděl, že takové auto jen těžko prodá. Ale jeho srdce řidiče zatoužilo se alespoň projet. V rychlosti otevřel dveře, nasedl, nastartoval a odjel z parkoviště. Městem projel pomalu, ale za městem… Sešlápl plynový pedál, ručička tachometru prudce vylétla do vysokých čísel a auto se rozjelo tak rychle, až se nestačil divit. Auto jakoby letělo nad silnicí, předjížděl jeden vůz za druhým, krajina okolo něj byla jedna velká šmouha. Tohle pro něj byla životní jízda. Až do okamžiku, než přišla ta ostrá pravá a on vylétl ze silnice a narazil do osaměle stojícího staletého dubu…

Facebooktwittermail

Řezníkův pes

Před řeznictvím sedával pejsek. Objevil se tam jednou ráno. Sednul si a koukal do výlohy na všechny ty salámy, párky, kýty, šunky, buřty a klobásy. Když přišel řezník otevřít a uviděl ho tam tak smutně sedět, přinesl mu zevnitř pár odřezků. Pejsek se na ně hladově vrhnul. Když je sežral, přiběhl k řezníkovi a nechal se od něj pohladit. Pak štěknul a utekl pryč. Druhý den tam seděl zas a řezník ho zas nakrmil. Tak to šlo dál den po dni. Řezník se psem si na sebe brzy zvykli. Ale řezník přecejenom víc. Vlastně si ho zamiloval a den bez něj si nedokázal představit. Ať se vyspal do růžova nebo do šeda, stačila mu ranní chvilka s tím malým pejskem a celý den byl pro něj báječný. Jenže jedno ráno už tam pejsek neseděl, ani nikdy potom. Řezník pochopil, že jeho život už nebude tak skvělý, jako dřív.

Facebooktwittermail

Charlie

Charlie byl hlídací pes na statku. I když vlastně vůbec nehlídal. Byl hrozné dobračisko. Každého návštěvníka vždy uvítal radostným štěkotem, celého ho oblízal a chtěl si s ním hrát. Ať to byl poctivec nebo zloděj. Statkář na něj proto byl občas naštvaný. Jako tehdy, když mu někdo v noci ukradl řádně vykrmeného čuníka. To se statkář velmi rozčílil a sliboval, že Charlieho zabije. Ale nakonec ho ani neseřezal. Měl Charlieho rád. A tak dál Charlie každého radostně vítal, každého olizoval, s každým si chtěl hrát. Až jednoho pošmourného rána pošel…

Facebooktwittermail

Vítejte na Kovářově kobyle…

Tak tohle je starý uvítací projev, který si mohl přečíst návštěvík zabloudivší na starou verzi mého zvanou Kovářova kobyla. Proč a nač jest k přečtení níže… Nutno podotknout, že ne vše, co je tam psáno, platí i na této verzi webu. 😉

Pokračovat ve čtení „Vítejte na Kovářově kobyle…“

Facebooktwittermail

A Kobyla cválá

Edit v nové verzi webu: Tak takhle jsem plkal, když jsem kdysi spouštěl předchozí verzi webu zvanou Kovářova kobyla. 😀

A už je to tady. Po dlouhých měsících práce je můj vlastní osobní web konečně ve spustitelném stavu, já otvírám stáj a nepokojnou a bouřící Kobylu vypouštím do širých plání internetu.

Pokračovat ve čtení „A Kobyla cválá“

Facebooktwittermail

Dýka

Jedna z menších povídek, které si taky prolétly nějakou tou soutěží. Tuhle jsem tenkrát šoupnul s pár dalšími do Ceny Karla Čapka 2002. Jak jsem tam uspěl? No, úspěch to zas takový nebyl, ale naštěstí ani propadák. 23. místo z 52, to je ta lepší půlka, že? 🙂 Dvou porotcům se dokonce líbila tak, že jí přidělili druhé místo. (Pokud se chcete něco dozvědět o způsobu bodování CKČ, tak si to vygooglete na netu. :-D) Více už vám tu povídat nebudu, ono ani nic víc k té povídce co říct není. Třeba o vzniku, inspiraci či kdy jsem ji vlastně napsal. Kdo si to má pamatovat, že? Tak si to přečtěte a nakolik je umístění povídky v CKČ oprávněné, posuďte sami…

Pokračovat ve čtení „Dýka“

Facebooktwittermail

Drobné příběhy – čerstvě zaschlé

Ty nepočítám mezi plné povídky, jsou to jen kraťounké storky zvící někdy dvou tří vět, někdy dvou tří odstavců, někdy i o malinko delší. Vždy jen krátké naťuknutí myšlenky nebo snaha o zachycení momentálního pocitu. A o ty v nich jde hlavně, nikoliv o příběh. Často tam ani žádný není. A kde je, je povětšinou podřízen atmosféře nebo pointě. Zkrátka jsou to jen „Drobné příběhy“ pro krátké počtení a jdem zase dál.

Tato část Drobných příběhů je věnována těm příběhům, které vznikly až po spuštění webu.

Facebooktwittermail

Kořist

Lovec zacílil na svou kořist. Byl jí dravý pták. Lovec nevnímal jeho krásný vzhled, jeho elegantní let, jeho majestátnost. Myslel jen na to, jak se bude vyjímat mezi ostatními trofejemi. Dravec se ocitl v teleskopickém hledí lovcovi zbraně. Lovec zmáčkl spoušť. První se ozval výstřel. Pak se ozval bolestný křik střeleného ptáka, který se zařízl lovcovi do uší. Muž se otřásl. Pták se zřítil z modré oblohy dolů. Lovec k němu přišel. Z dravcovi hrudi vytékala proudem krev. Pokoušel se vzlétnout, ale nedostávalo se mu již sil. Muž pohlédl do jeho očí. Byl v nich smutek. Obrovský smutek. Lovec natáhl ruku k ptákovi. Pták se ohnal hlavou a klovl ho. Pak jeho hlava poklesla na zem, křídla se naposled zachvěla, jeho tělo sebou škublo a potom už se víc nepohnul. Lovec pohladil mrtvé tělo a rozplakal se…

Facebooktwittermail

Strašidlo

Josef byl poslední z rodu strašidel na zámku Křídlí. Ale nějak se nepovedl. Zatímco z jeho otce, dědy i pradědy měli všichni hrozný strach, o něm vůbec nikdo nevěděl, že existuje. Ať se snažil, jak se snažil, ne a ne někoho vyděsit. Nikdy se nenaučil triky jeho strašidelného rodu: zjevovat se jako mrtvola, shazovat obrazy a brnění, výt v noci na chodbách, ani něco tak lehkého, jako sfoukávat svíčky. Prostě nebyl strašidlo. A tak se jen bezcílně toulal po zámku a trápil se a soužil. A jak se tak soužil, stával se menším a menším, až jednoho dne zmizel docela. A to byl konec jednoho strašidelného rodu…

Facebooktwittermail