Bílé písky

V bílých píscích ztracený
hledáš cesty dávných karavan,
zaváté stopy těch,
co věděli kam jít.
Snad vedou ke studni.
Tak moc by jsi chtěl pít.

Slunce ti spaluje
poslední zbytky sil,
jen fata morgána
je tvůj vysněný společník.
A všechny duny jsou tak stejné.
Ty víš, že víc už nebude nic.

Ty bíle písky jsou bez konce
a karavany už dávno odešly.

Facebooktwittermail

Zvěstování

Další věc s motivem vrány. Co je na té vráně tak přitažlivého, že se tak často objevuje jako motiv temnějších příběhů? Na to ať si každý zkusí přijít sám. To by bylo asi na dlouhé povídání. Tak se vrátíme zpátky k básničce.

***

Podivná prázdnota,
mrtvá temnota,
město plné duchů.
Z nebe se snesla vrána a
usedla na věž kostela.
Je to zvěstování.
Zvěstování konce,
zvěstování začátku.
Konce života,
začátku smrti.
Obleč si svůj černý šat,
na tvář si dej bílou masku
a pojď.
Pojď se mnou.
Já jsem smrt.
Já jsem vrána.
Odlétám…

Facebooktwittermail

Vrána

Onehdá jsem tak koukal na jeden film s Brandonem Lee. Asi ho znáte, Vrána. A pak jsem napsal tohle. Je to trošku temnější, ale co chcete, po takovém filmu.

***

Minulou noc se mi zdál sen,
láska a smrt přišly ke mně,
černý pták krákoral
a já na kytaru hrál smutnou píseň.
Slepé oči mrtvých přátel
osvětlovaly výjev z knihy ďáblovy,
vichřice vyvracela stromy
a domy zatracenců stály v plamenech.
Smrt otvírala staré hroby,
vrána vracela duši mrtvým,
láska přišla ze záhrobí
a pomsta naplnila pohár krví odsouzených.
Láska a smrt se spojily v jedno,
déšť spláchl slzy z chodníku,
ráno přineslo osvobození
a já se probudil mezi hroby nesmrtelných milenců.

Facebooktwittermail