Nápad mě doslova napad v práci, když si tam jedna zákaznice zkoušela boty… 😀
***
„Baba otravná,“ ulevila si potichu prodavačka otočená zády k zákaznici, která si zkoušela už sedmý pár bot. Na každém si něco našla. Jednou tlačily na palci, pak dřely na patě, nízký nárt, úzké a „tyhle hrůzy si fakt zkoušet nebudu!“ Pomalu, ale jistě už docházely vhodné modely, které jí mohla nabídnout. Napadly jí ještě tak dva, možná tři a pak konec.
„To jsem si zase vybrala krám,“ utrousila zákaznice po odzkoušení dalšího páru. „To mi neříkejte, že budu muset ještě do dalšího krámu. Už jsem dnes byla ve dvou. Já ty boty na večer prostě potřebuju!“
„Aby ti nohy upadly, krávo!“ zašeptala prodavačka uklízející boty do krabice a jdoucí pro další. „Kousek po kousku, prst po prstu, čůzo pitomá zasraná.“
Sáhla po jednom z posledních možných párů a podala ho zákaznici.
„Prosím,“ usmála se, „tyhle určitě budou ty pravé.“
„To jsem zvědavá,“ ušklíbla se zákaznice. Obula se a stoupla si. Udělala pár kroků a na tváři se jí objevil náznak úsměvu.
„Tak konečně boty, které se zdají v pořádku.“
Udělala pár dalších kroků. Pak se zastavila, otočila se a vyjela na prodavačku.
„Tak to snad ne, i tyhle tlačí! Úplně cítím, jak mi svírají prsty!“
Prodavačka se usmála.
„Au, ale opravdu tlačí, čím dál víc! Au, au!“
Prodavačka se stále usmívala. I v momentě, kdy se zákaznice zhroutila na zem a za zoufalého křiku se marně snažila boty zout. Usmívala se i poté, co vyděšená zákaznice se slzami v očích a za bolestného jekotu sledovala, jak se boty svírají víc a víc, drtí jí prsty, chodidla, patu a jak se kolem jejích nohou rozlévá stále větší kaluž krve….
