Tahle povídka je rozhodně jedna z mojich nejoblíbenějších, ne-li vůbec nejoblíbenější. A jak mi před časem řekl jeden kamarád, tak i jemu se hodně líbila. Snad se vás teď najde víc. Však taky tahle povídka se v soutěži Městské knihovny ve Varnsdorfu Literární Varnsdorf 2004 umístila na druhém místě (díky pořadatelům za tu pěknou obálku s odměnou 😉 ) Jen bych ještě trošku dodal něco ke vzniku. To jsem takhle byl v kině na filmu Rok ďábla. A kdo jste ho viděl, tak určitě si budete pamatovat, jak tam na konci seděl Karel Plíhal na židli, s takovým zvláštním výrazem říkal to svoje „Já přijdu“ a najednou „Blaf“ a zmizel. Když jsem pak šel domů, už se sešeřilo a na nebi se objevil měsíc. A jak jsem na ten měsíc koukal, tak jsem tam na mou duši viděl toho Plíhala, jak tam sedí a usmívá se. Doma jsem hned zasedl ke stolu, vzal tužku a povídka byla na světě.
PS: Samozřejmě ta obálka za druhé místo nebyla podstatná, podstatné bylo to, že se našlo pár lidí, kterým se povídka líbila natolik, že jí dali na druhé místo, a proto jsem také jel na vyhlášení. Užít si toho pocitu z druhého místa. Zatím to taky bylo naposled.
PS2: Po letech rozhodnuto, že z původního anglického názvu Man on the Moon přejmenuji na český název Muž na měsíci. Je to tak prostě lepší. 🙂
Pokračovat ve čtení „Muž na měsíci“