Takový menší ucelený soubor povídek, které jsou vesměs psané v první osobě a zachycují krátké příběhy, které někdy rozesmějí, někdy přivodí lehkou melancholii, někdy je v nich ukrytý kousek pohody. Co na vás z nich dýchne, to uvidíte sami po přečtení. Tento soubor vlastně ani není nijak uzavřen, vznikne-li nějaká povídka, u níž budu mít…
Rubrika: Setkání
I stvořil autor příběh
Tohle je takový malý úvod do cyklu;-)
Když ufoun letí na funky
Asi bych se tu neměl moc rozepisovat o tom, že jsem tuhle povídku napsal v práci. Co kdyby náhodou… Ale byla jen jediná, opravdu. A je to taky má jediná vzpomínka na léto 2006. Uf, to byly tenkrát hice, jak to čtu. Se nedivím, že pak člověk vidí ufouny 🙂
Malý červený trpaslík
Někdy se tak stane, že prostě není inspirace. A proto tu máme trpajzlíky, aby nám nebohým autorům pomohli.
Oskarův den
Někdy prostě byly dny, kdy jsem vykoukl z okna a hned věděl, že vezmu psa, batoh a vyrazim ven. A jeden ze začátků takových dnů jsem pro vás zachytil.
Muž na měsíci
Tahle povídka je rozhodně jedna z mojich nejoblíbenějších, ne-li vůbec nejoblíbenější. A jak mi před časem řekl jeden kamarád, tak i jemu se hodně líbila. Snad se vás teď najde víc. Však taky tahle povídka se v soutěži Městské knihovny ve Varnsdorfu Literární Varnsdorf 2004 umístila na druhém místě (díky pořadatelům za tu pěknou obálku…
O perníkové chaloupce
Přemýšleli jste někdy o tom, nakolik mají různé pohádky reálný základ? Třeba ta o té chaloupce z perníku? Já tedy ne. Až do chvíle, co jsem při jedné procházce na skutečnou perníkovou chaloupku opravdu narazil. Od té doby vím, jak to bylo. A teď si to můžete přečíst i vy 😉
Podivná návštěva
Před lety jsem byl na návštěvě u babičky, která bydlela v paneláku. (Ahoj babi, vzpomínám na tebe.) A jak jsme tam tak seděli, tak se ozval zvonek. A ejhle, oni to jehovisti. O těch ale tahle povídka není, proč by taky jo? Příběh je úplně o něčem jiném. Holt inspirace má někdy různé cesty…
Komu zvoní hrana
Starou otřepanou frázičku jsem použil jako námět pro takovou pohodovou povídku o tom, s kým si můžete třeba někde na opuštěné louce nad vesnicí pokecat.
Mág
Věříte v magii? Ne? A jste si jistí, že opravdu mezi námi nejsou mágové?
Pohlednice
Kdy jste naposledy někomu poslali pohled?
Dohoda s myší
Tahle povídka je jedna z mála těch, které jsem vyslal do tvrdého světa literárních soutěží. A výsledek? Báječný. První místo v soutěži severočeské přílohy MF Dnes Nepište do šuplíku a vyšla tak v této příloze 17. 2. 2001. Pravda, bylo to jedno z několika kol (každý měsíc bylo nové), ale rozhodně to potěšilo. Jo a…
Můj osobní upír
Onehdá jsem v televizi slyšel písničku, už nevím, kdo ji zpíval, která začínala slovy: „Můj osobní upír bydlí za řekou“, či tak nějak. Já jsem si z ní vzal pouze ty tři slovíčka na začátku a napsal povídku úplně o něčem jiném, než byla ta písnička. Ale to přece neva, ne?
Muž s havranem na rameni
Povídky Starý bar, Tulák a Muž s havranem na rameni jsou výrazně starší, než ostatní povídky ze Setkání. Taky to bylo období, kdy jsem příliš nepoužíval přímou řeč. Přesto jsem se ale po čase rozhodl je do tohoto cyklu zařadit, protože jsem měl pocit, že svým pocitovým vyzněním do něj vlastně patří.
Tulák
Povídky Starý bar, Tulák a Muž s havranem na rameni jsou výrazně starší, než ostatní povídky ze Setkání. Taky to bylo období, kdy jsem příliš nepoužíval přímou řeč. Přesto jsem se ale po čase rozhodl je do tohoto cyklu zařadit, protože jsem měl pocit, že svým pocitovým vyzněním do něj vlastně patří.
Starý bar
Povídky Starý bar, Tulák a Muž s havranem na rameni jsou výrazně starší, než ostatní povídky ze Setkání. Taky to bylo období, kdy jsem příliš nepoužíval přímou řeč. Přesto jsem se ale po čase rozhodl je do tohoto cyklu zařadit, protože jsem měl pocit, že svým pocitovým vyzněním do něj vlastně patří.