Tvůrčí výzva. 52 týdnů, 52 příběhů, každý týden nový. Projekt 52. Dám to? (Vymyslel jsem si na sebe takovou tvůrčí výzvičku, která vzešla z mého předchozího plánu, že bych mohl na youtube dávat novou nahranou povídku každý týden (kterej prostě nevyšel). Tak jsem tomu nastavil nějaký pravidla a tenhle týden začínám. Následujících 52 týdnů budu…
Rubrika: Povídky
O holčičce s pastelkami
Ač se to tak třeba někomu nemusí zcela jevit, nepíšu jen temný nebo ujetý nebo melancholický věci, ale sem tam se mi povede napsat i něco pohodovějšího, úsměvnějšího. A to je i tahle krátká povídka. Mám takové tušení, že jsem ji napsal inspirován nějakým článkem, kde psali, že takhle opravdu odletěli rodičové bez dcerušky do…
Daleko na severu stojí dům pod vysokou horou
Povídka vyšla ve sborníku „Adventní kalendář povídek na zimní nečas“ v Nakladatelství Brk v roce 2021. Proto zde bude jen v audiopodobě. Sborník si můžete zakoupit zde: https://www.nakladatelstvibrk.cz/obch…
Roznašeč
Dlouhovlasý mladík ve vytahaném šedém triku s potiskem Ježíše, hnědých kraťasech a sandálech kráčel ulicí a táhl za sebou starou tašku na kolečkách. U schránek se vždy zastavil, vyndal z ní letáky a rozstrkal je do děr bez ohledu na nálepky zakazující vhazování reklam. Jen ať si přečtou, co přijde. Jen ať vědí. Došel na…
Porucha
No, to je zase jednou volovina… 🙂
Meteorit
Seděl na verandě a pozoroval oblohu, jako už mnoho večerů předtím. Mnohem raději koukal na hvězdy na nebi než na „hvězdy“ v televizi. Proto byl možná jeden z prvních, kdo si všiml, že jedna z nich spadla. A k jeho velkému překvapení, ohnivá čára, který prosvištěla tmou, zahučela do nedalekého lesa. Sakra, z nebe spadne…
Kapka
Byl jsem po noční a jel metrem domů. Příjemně unaven po dobře odvedené práci, v žaludku mě hřála snídaně a už jsem se těšil, až se konečně natáhnu a vyspím na další noční šichtu. Na tuhle brzkou ranní hodinu, když ještě venku panovala tma, bylo kolem mne docela dost lidí. Ranní ptáčata. Nechtělo se mi…
Chyba
Seděl na lavičce před domem a hleděl na obrovskou ohnivou kouli na obloze. Vzpomínal. Vzpomínal, jak jako malý chlapec rozbil maminčin oblíbený hrnek. Maminka si myslela, že to byl kocour. Nepřiznal se. Vzpomínal, jak o pár let později naboural tátovo auto. Táta si myslel, že za zmuchlaný blatník může soused, s kterým se kvůli tomu…
Hromoví jezdci
A ještě jedna věc na bouřkové motivy z dávné historie… *** Hromoví jezdci opět vtrhli do kraje, kopyta jejich koní budou pustošit a ničit, blesky z jejích očí spálí starobylá místa, jejichž původ si ani ti nejstarší z nejstarších nepamatují a malá robata v kolébkách je budou později znát již jen z vyprávění. To lidské…
Žena a ďábel
Přijde ďábel, tváří se moc hezky, přesvědčuje nás, že jeho nabídka je ta pravá a tak se mu upíšeme, chvíli je to paráda a pak tradá a začíná peklo. A přijde žena, tváří se moc hezky, přesvědčuje nás, že ona je ta pravá a tak se upíšeme, chvíli je to paráda a pak tradá a…
Když přichází démon
Co může vzniknout, když je venku bouřka… 🙂 *** Hřmí……… Blesk sjel z oblohy a jedním úderem rozlomil strom vedví a zažehl jeho zbylé větve……… Kdesi na konci světa se otevřela zem a branou pekel vstoupil na zem démon….. Jeho rudé oči se rozhlédli po krajině utopené ve tmě…. „Dnes v noci tento svět zničím!“…
Zimní kráčení
Sníh se snášel do ulic. Bílá barva stala se dominantou světa. Procházel se a slyšel to křupání pod nohama. Občas podklouzl. Ale neupadl. Šel a netušil kam. Do uší mu promlouval vypravěč a on mu naslouchal. Skrze vločky, skrze vítr. Do zimy. Do setmění. Dopředu…
Na plátně
Stál a odvykládával svůj monolog. Pak se najednou zarazil. Něco si uvědomil. Otočil hlavu a pohlédl na lidi. Věděl, jak ho vidí. Černobílého a plochého. Nelíbilo se mu to. A nelíbily se mu ani výrazy ve tváři těch lidí. Znuděné, přihlouplé, otrávené. Rozhodl se. Udělal dva kroky a vystoupil z plátna ven. Potom rychlými kroky…
Noční kino
Stál za oknem a hleděl ven. Venku byla tma, v pokoji ještě větší. Ulice města byly osvětleny lampami, jeho pokoj osvětlen nebyl. Kdyby chtěl najít křeslo, stůl, hrnek s čajem, jen by popaměti šátral. Mohl využít dobrých služeb lampy v koutě, stačilo jen zmáčknout vypínač. Ale on nechtěl. Chtěl nechat vše potopené v temném moři…
Po stopách odcházející Zimy…
Nápad vznikl a navazuje na mou sobotní procházku. Je ilustrován upravenými fotkami, které na ní vznikly jako malá „fotomobilní“ reportáž… *** Stála na okraji skály a smutně hleděla do dáli. Byla krásná, ledově krásná. Oblečená v bílé rozechvělé šaty, její stříbrné vlasy vlály ve větru, bledá kůže se třpytila v paprscích nad obzorem skloněného slunce…