Porucha

No, to je zase jednou volovina… 🙂

***

Řidič vztekle praštil do volantu. Bylo to jen pár minut, co motor zabrumlal, zachrčel, zaškytal a vyplivl. A ač otáčel klíčem, jak chtěl, už ho nenastartoval. Bezva. Mrtvý auto uprostřed ničeho. Někde v zapadákově na pitomé okresce, všude kolem samá pole. Provoz nula nula nic a mobil mrcha taky kaput. Podělaný smartphony, vůbec nic nevydrží. Člověk zapomene vypnout gps a wifi a baterka je kaput, než se vůbec otočíš. A pokus o nabití autonabíječkou nevyšel, nejspíš je auto úplně bez šťávy.

Co teď? Nezbývalo nic jiného, než čekat, až pojede někdo kolem. Což mohlo trvat sakra dlouho, protože za tu dobu, co se tu kodrcal, potkal všeho všudy dvě auta. Dvě zatracený mizerný auta nějakých vidláků. To byl zase kšeft za všechny prachy. Prodej usedlosti na samotě. Když mu majitel volal, zdaleka netušil, že to bude prakticky až na konci světa. Dál už snad ani nebyla civilizace, říkal si, když tam dorazil. Starý statek, sice pěkný, udržovaný, ale jestli ho prodá na takovémhlě místě, tak si fakt bude moci poklepat na rameno, jak je dobrej. Pokud se odsud vůbec někdy dostane.

Vystoupil z auta, opřel se o kapotu a zapálil si. A čas běžel. Jedna cigareta, druhá, třetí… Když si zapaloval čtvrtou, uslyšel zvuk motoru. Hlasitý bublavý zvuk čehosi velkého a pomalého. Nespletl se. Ze vzdálené zatáčky se vynořil takřka muzeální traktor a tempem rychlejšího chodce si tu šinul k němu. Trvalo to celou cigaretu, než se k němu dokodrcal a zastavil.

„Problém, šéfe?“ vykoukal zarostlý buran ve špinavých monérkách. Bezva, tak ten mi tak pomůže.

„Jo, nejede to,“ zavrčel řidič.

„Motor?“

„Copak já vim? Nejsem mechanik.“

„No jasně,“ usmál se buran. „Chcete helfnout?“

„Jestli máte mobil, tak bych si zavolal.“

„Mobil… Jo, ten jsem nechal doma. Ale jestli chcete, můžu vás odtáhnout do vsi. Budem tam tak za půlhoďky. Tam už vám někdo mobila půjčí…“

Řidič se podíval na ten sotva jedoucí kus šrotu a zaváhal, jestli nemá raději počkat, až tu pojede někdo normální. Nakonec s povzdechem souhlasil a za chvíli už ho buran táhl na laně. Po patnácti minutách šouravé jízdy, kdy už toho měl plné zuby a byl plný pocitu, že po svých by snad došel rychleji, dojeli ke křižovatce s lesní cestou a větší odstavnou plochou, na které byla hromada klád. Buran tam zajel a zastavil.

„Krucinál, to už si fakt dělá prdel nebo co,“ zanadával řidič. Buran vyskočil z traktoru a usmál se na něj. Řidič stáhl okýnko.

„Co se děje?“

„V pohodě šéfe, dvě minutky. Jen si potřebuju, no víte co,“ odpověděl buran a zmizel za křovím v lese. Řidič si zapálil další cigaretu. Pomalu kouřil a přitom sledoval hodinky. Buran se z lesa nevracel. Ani po dvou minutách, ani po pěti… Ani po celé cigaretě. Naštvaně vystoupil z auta.

„Hej,“ křikl k lesu. Bez odpovědi.

„Tak co je!“ Nic. Šel ke křoví a podíval se do lesa. Burana nikde neviděl.

„Jste tu?“

Sakra, kam ten debil zmizel? To je fakt pořádnej den blbec. Nakonec to nevydržel, obešel křoví a vstoupil do lesa. Rozhlížel se mezi stromy, ale toho pitomýho týpka v montérkách prostě neviděl. Udělal pár kroků hlouběji do lesa. A než mu došlo proč, ležel na zemi a v bezvědomí. Buran nad ním stál s klackem a spokojeně se usmíval. Pak se znovu napřáhl a několika dalšími údery si pojistil, že už se řidič vícekrát neprobudí. Potom se vrátil k traktoru, vytáhl z něj lopatu, šel zpátky k mrtvole, čapl ji za nohy a odtáhl dál do lesa. Potom vykopal díru a mrtvolu v ní pohřbil. Na čerstvý hrob naházel pár větví, listí a vrátil se znovu k traktoru. Vytáhl z kapsy mobil.

„Čau, to jsem já. Mám pro tebe jednu parádní káru… No, tak nějak bych řek, že jsem ji našel u lesa… Cha cha cha… Hele v klidu… Neboj, myslím, že krádež poldům nějakou chvíli nikdo nenahlásí, o to jsem se tentokrát postaral… Tak jo, za dvacet minut ti to tam přitáhnu… Nazdar…“


Více ke vzniku povídky: Sedmidenní výzva

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..