Co jsem stvořil…
Tak už zase běžím. Online. Zase jsou tu ty moje volovinky, co jsem tak různě napsal, stvořil, vycvaknul či nějak jinak přivedl na svět, ke kouknutí, přečtení, poslechu či jiným aktivitám. Svět internetu je zase o něco bohatší. 😀
Pokračovat ve čtení „Už zase online“
Kolem je zeleno,
řeka si plyne.
Cesta je přede mnou.
18.6.2017
Nebe je plné hvězd,
slyšíš noční ptáky.
Řeka šumí do tmy.
17.6.2017
Po starém hradě poskakuje pták.
Možná se z dávných časů
vrátil hradní pán.
17.6.2017
Když čas před tebou utíká,
házíš bágl na záda
a zkoušíš ho doběhnout.
Není nic ztracenějšího
než včerejší den.
Pamatuj na zítřek.
Natahuješ ruku,
nakláníš větev,
voníš ke květům.
Na starém hradě,
odkud lidé odešli,
už zase bydlí lidé.
Na louce ležíš,
pomalu usínáš,
hvězdy ti nad hlavou svítí.
Od hradu ke hradu kráčíš,
cestou kupředu
poznáváš minulost.
Z vesmíru nese se
křik věčnosti,
tichý a neslyšný.
Jdes po cestě,
střídáš nohy,
kolem je les.
Obloha je rudá,
slunce se do vody noří
a zhasíná den.
Cesta pod nohama ubýhá.
To, co je za tebou,
už je pryč.
Lidé ze starého hradu
již dávno odešli.
Ztraceni v čase.
Červené světlo ohně.
Kniha v rukách
vypráví příběh.