… (hnout se)

Občas ta krize přijde, občas se hlavou honí ledacos. A chce to ven… Je lepší to pustit ven…

***

Potřebuju někoho,
kdo se mnou dokáže hnout,
nejsem si jist,
jestli to dokážu sám,
jestli ten někdo je ve mně.

Je to blbý,
být pořád sám
uprostřed davu lidí,
který už dávno přestali bejt lidi,
jsou jen hromádky strachu,
aby jim někdo nevzal
jejich televizi
a taky buřty a pivo
a jejich nenávist.

Jestli je vůbec kam se hnout,
všechno tě jednou dožene
a nakonec stejně zase
skončíš sám
uprostřed ničeho.

Už nevíš,
kdo je skutečný
a kdo jen virtualní,
už nevíš,
kdo jsi.

A nakonec to všechno zazdíš,
protože i tuhle báseň
jsi napsal
do mobilního telefonu…

26. 2. 2017

Tisícovka na kontě

Nejedná se o to, že bych schudnul a měl na svém účtě jen litr, ale o to, že na mém běžeckém účtě za letošní rok se nasčítalo nějakých 1007 kiláčků. Cíl pro letošek splněn. 🙂 Ve finále tam ty kilometry asi budou trošku plus mínus, protože si občas GPS v mobilu dělala co chtěla, ale ta tisícovka je tutová, ta tam prostě je. A basta. 🙂

Pokračovat ve čtení „Tisícovka na kontě“

Když jsem byl včera v Ikee

Včera jsem jel vyzvednout dvě věci. Brácha po mě chtěl čapku z jedný pražský Hudy prodejny a mamče jsem slíbil koupit dvě nový lampičky z Ikey. Vyrážel jsem s celkem dobrou náladou, pustil jsem si nějakou tu hudbu do uší a vyrazil směr metro. A nějak to od té doby šlo dolů vodou. Nebo mrazem a inverzí, která panovala.

Pokračovat ve čtení „Když jsem byl včera v Ikee“