Co jsem stvořil…
Tak už zase běžím. Online. Zase jsou tu ty moje volovinky, co jsem tak různě napsal, stvořil, vycvaknul či nějak jinak přivedl na svět, ke kouknutí, přečtení, poslechu či jiným aktivitám. Svět internetu je zase o něco bohatší. 😀
Pokračovat ve čtení „Už zase online“
Karban se prostě nevyplácí. Své o to ví i tam nahoře, v nebi…
Onehdá, ani nevím kdy, jsem se tak hrabal ve svém tvůrčím archivu (což je sbírka ručně psaných sešitů, ano, tak starý jsem) ve svých starých povídkách. A našel jsem tam jednu rozepsanou humornou (starou cca 22 let) a nepřišla mi vůbec blbá (což u svých starých věcí mívám často spíše ten velmi skeptický pocit). A tak jsem to přepsal do google docs a dopsal. A protože už jsem se v té době pohyboval po audio luzích a hájích, a protože si o to ta povídka vyloženě říkala, tak jsem pojal nápad udělat z ní scénář a nahrát ji. No, ten nápad ležel hodně dlouho, než se s ním začalo něco dít. Což se stalo letos. A tak na jaře na srazu s kamarády vznikla nahrávka, já ji postupně zpracoval, orušil a ozvučil, připsal ještě scénu s drbnama, která tam původně nebyla, a voilá, je to venku. Tak vám za celý kolektiv, co se na tom podílel a kterému tímto vyjadřuji svůj dík za jejich skvělé výkony, přeji pěknou zábavu.
PS: Doporučuji poslech do sluchátek, ale pozor na hlasitost, ať vám to neustřelí hlavu.
Scénář: já (a Přemek, který mi sepsal karetní „záznam“, díky 😉 )
Hudba: Fuck Ne With Your Dirty Ass – LIVER – maxmurdok
Krátká audiokomédie, kterak si dva dali pivo na konci světa.
Napsáno, ozvučeno a ohudebněno v mojí audiodílně.
Hlasově se mnou zaúčinoval Vítek. Přejeme oba dobrou zábavu.
(A ten hnusnej obrázek jsem taky tvořil já a sem na něj hrdej, protože hezkej obrázek už dneska umí kdejaká AI, ale hnusný ty pořád nejlíp umím sám. 😀 )
Tvůrčí výzva. 52 týdnů, 52 příběhů, každý týden nový. Projekt 52.
Dám to?
(Vymyslel jsem si na sebe takovou tvůrčí výzvičku, která vzešla z mého předchozího plánu, že bych mohl na youtube dávat novou nahranou povídku každý týden (kterej prostě nevyšel). Tak jsem tomu nastavil nějaký pravidla a tenhle týden začínám. Následujících 52 týdnů budu mít o zábavu postaráno. Každý týden napsat krátkou storku a nahrát ji na youtube. Název výzvy je vám teda teď jasnej. Tematicky to bude všehochuť. Jsem převelice zvědav, k jakému číslu se dostanu, než se zaseknu. Ať už z lenosti či neschopnosti. Heh. 😅
8. 2. 2024 )
Projekt zatím stále běží a sledovat a poslouchat ho můžete na těchto platformách:
Tohle jsem vyhrabal v autorském šuplíku, že mi to tam půl roku leží a já na to zapomněl. 😀 Takže je tu krátká storka o jedné čtenářce a jejím večerním děsivém čtení…
Ač se to tak třeba někomu nemusí zcela jevit, nepíšu jen temný nebo ujetý nebo melancholický věci, ale sem tam se mi povede napsat i něco pohodovějšího, úsměvnějšího. A to je i tahle krátká povídka.
Mám takové tušení, že jsem ji napsal inspirován nějakým článkem, kde psali, že takhle opravdu odletěli rodičové bez dcerušky do tradáááá… Zbytek story už je jen moje fantasie. 🙂
Dnešní nahrávka bude mít trochu osobnější význam. Tuhle krátkou melancholickou scifárnu jsem napsal před šesti lety. No, potřebovala by vyladit, to je pravda. Nu což. Zůstala mi trochu zapadlá, až před pár dny mi zase přišla na mysl.
Tenkrát před lety jsem jí nahrál s kamarády: Vítkem, Margit – a Gabryšem. Gába, který hrál šéfa ostrahy Douglase, o uplynulém víkendu bohužel odešel. Byl to jeden z mých kamarádů, s kterými mě spojila záliba v mluveném slovu. Nejen jeho poslechu, ale i v jeho tvorbě. Pro ty, co si knihy nemohou přečíst, zanechal hodiny a hodiny nahraných knih. A také se věnoval amatérskému dabingu. Bavilo ho to a dávalo to radost jemu i ostatním. Rád jsem s ním spolupracoval, rád jsem s ním poseděl a rád jsem se od něj učil. I díky němu mě tahle záliba pořád drží. Díky Gábo…
Hudba. Old Good Tom
Kdysi jsem si takhle na jednom srubu udělal pár foteček. Těch pár foteček mě inspirovalo k napsání krátké klaustrofobně horrorové povídky, kterou už někteří četli na FCB. A teď má ta povídka i svou audiopodobu. Bavte se. Sluchátka pro poslech ideál. 😉
Fotky jsem původně chtěl dát jako základní ilustraci pro video, ale nakonec jsem se rozhodl nespoilerovat pro ty, co povídku ještě neznají. A fotky jsem tak dal až na konec. Baf. 😀
Hudba je kus Myuu a zbytek jsem ulovil nejspíš na Pixabay. Stejně jako toho jeskyňáře. Jsem línej to dohledávat, takže credit třeba časem…
Před nějakým tím časem jsem napsal tenhle kraťas: Neklid. A po dalším čase se v hlavě dostavil nápad to trochu rozšířit, přepracovat, udělat z toho scénář rozhlasového rozhovoru a nahrát to. A tak se také stalo.
Před nějakým časem mě napadl takový ujetý nápad. Byl tak akorát na něco malého. Tak z něj vznikl tenhle malý scénář. A když u mě byl před časem na návštěvě jeden Tom, tak jsem to s ním nahrál. A tady je teda výsledek. Tak si to… mno… no bavte se… 😀
Hudba: Musictown from Pixabay – https://pixabay.com/users/musictown-2… Obrázek: Midjourney AI 😀 😀 😀
Tuhle povídku jsem napsal do soutěže O krvavý brk 2021. No, a jaké překvápko, nic z toho nebylo. 😀 Tak si ji tu můžete přečíst a taky poslechnout. Kdo doma máte či měli jste kočku, pochopíte, kde jsem k tomu nabral inspiraci. 😀
Pokračovat ve čtení „Když se otočíš, vždycky tam je“ Jedna recenze na přání. A protože tam toho dost prozrazuju, tak kdo ještě neviděl a chce vidět, ať si to přečte až potom. 😉 A pro všechny tu mám jedno zamyšlení. Když se někdo chová jako blázen, a tvrdí, že není blázen, budete mu věřit nebo ne?A když se budete chovat jako blázen a budete tvrdit, že nejste blázen a všechno to, co vypadá jako výplod vašeho chorého mozku, je pravda, jak přesvědčíte své okolí, že blázen nejste? Hmmmm…. 😀
Tak to vypadá, že se Guilermo Del Toro rozhodl být Alfredem Hitchkockem a střihl si seriál, kde uváděl na scénu příběhy natočené lidmi, které si k tomu přizval. A jaký je výsledek? Alfred zůstává neporažen a Guilermo se mu dokázal přiblížit možná tak objemem svého břicha. Bohužel i Alfred své příběhy uváděl mnohem zábavněji.
Pokračovat ve čtení „Kabinet kuriozit Guilerma del Tora – recenze“ Při příležitosti Halloweenu nahazuji tuhle tři roky starou audiohru (dle mého scénáře), kterak synek nezbedný svému otci vědci pěknou neplechu způsobil.
Účastníkům děkuji za jejich skvělé výkony, extra přihodím Matějovi jakožto Juniorovi a Honzovi navíc za perfektní dozvučení…
Přeji pěknou zábavu… 😉
Asi bych k tomu napsal dvě věci. Ta první je, že je to celé napsané podle mého skutečného snu. Tedy jak to „vypráví“ hrdina na začátku druhé části, tak se mi to skutečně zdálo. A ta druhá. Ano, taky se mi to zdálo jako seriál. Probudil jsem se, usnul, šup, noční můra pokračovala dalším dílem. Probudil jsem se, usnul, šup, noční můra pokračovala ještě dalším dílem. Zábavka, když se vám pak nechce už znovu usnout, protože víte, že vás zase něco bude děsit ze sna. Myslím, že jsem pak opravdu čekal, až se rozední. Ale už si nejsem moc jistý, už je to přeci jen šest let… No, takže na závěr popřeji: dobrou noc, pokud právě usínáte, a dobrou noc, pokud právě znovu usínáte, a dobrou noc, pokud právě zase znovu usínáte… 😀
Hudba: Displace by Danny Greenwood – https://pixabay.com/users/dannygreenw…
Při prohrábávání archivu na mě vyskočily tyhle tři „romantické“ kraťasy, které vznikly před lety za nějakým účelem, ten účel nenaplnily a zůstaly v archivu. Tak jsem je vzal, trochu poupravil a protože mají stejnou dobu i důvod napsání, jakož i téma, dal jsem je dohromady jako tři temné sestřičky. Jednu ujetou, jednu tajemně rozvernou a jednu depresivní… Přeji příjemný záhrobně romantický poslech.
Obrázky: pixabay.com
Hudba (v pořadí poslechu):
You and Me: https://pixabay.com/users/sergequadra…
Crime: https://pixabay.com/users/sergequadra…
Divinity Injured: https://pixabay.com/users/wally_groov…