Rubrika: Kraťasy

Vím, že tam je. Že stojí za mými zády a čeká, až usnu. Slyším ho, jak dýchá. Tiše a mělce. Neotočím se. Protože když to udělám, nebude tam. Zmizí. A až se otočím zpátky, zase se vrátí. Vím to, už jsem to zkoušel. Zase tam bude stát. Bez jediného pohybu mne bude sledovat. A čekat….

Byla posedlá. A já byl jediný, kdo to věděl. Když mi na pohřbu všichni kondolovali, nikdo netušil, že její smrt nebyla přirozená. Že jsem jí pomohl polštářem na tváři. Ale nešlo to jinak. Nemohl jsem jinak. Vždyť byla posedlá. Viděl jsem jí to v očích. Viděl jsem to v jejích pohybech. Cítil to při milování…

Nápad mě doslova napad v práci, když si tam jedna zákaznice zkoušela boty… 😀 *** „Baba otravná,“ ulevila si potichu prodavačka otočená zády k zákaznici, která si zkoušela už sedmý pár bot. Na každém si něco našla. Jednou tlačily na palci, pak dřely na patě, nízký nárt, úzké a „tyhle hrůzy si fakt zkoušet nebudu!“…

Nápad přišel při běhání, když jeden takový kabát přede mnou ležel na schodech a já ho přeskakoval dlouhým krokem… *** Vracel se domů nočním parkem. Svou obvyklou trasou, po které kráčel už zcela automaticky, a vůbec mu nevadilo, že sem tam nějaká ta lampa nesvítí nebo jen blikne jak blesk fotoaparátu. Nebál se. Čeho taky?…

On to možná vlastně není ani horror, ale nechce se mi řešit, kam s tím… 🙂 *** Dlouhovlasý mladík ve vytahaném šedém triku s potiskem Ježíše, hnědých kraťasech a sandálech kráčel ulicí a táhl za sebou starou tašku na kolečkách. U schránek se vždy zastavil, vyndal z ní letáky a rozstrkal je do děr bez…

Když jsem před časem narazil na výzvu zaslání příspěvků do jedné horrorové antologie – povídek zvaných drabble, kterým já radši říkám hezky česky kraťasy – tak jsem taky zkusil pár kousků napsat a poslal je. Výsledek je, že na sobě holt musím ještě zapracovat, abych někdy příště poslal věci kvality dostatečné pro zveřejnění. Tvorba je…

To jsem takhle kouknul v sobotu na kalendář a zjistil, že… A dostal chuť něco k tomu napsat… A trochu se to zvrhlo… 😀 *** Podíval jsem se do kalendáře a obestřel mě neklid. Pravda, cítil jsem to už pár dní, občas se mi v noci zježily chlupy na těle, chvílemi jsem byl lehce agresivnější….

U Upírů „Drahý, rozhodně si na sebe dnes červené šaty brát nebudu. Jestli dorazí i od Hastrmanů, budeme akorát jako semafor. Cože? Já vím, že na těch červených skvrny od krve nejsou vidět. Tak se prostě letos tak nezřídíš a nebudeš mě polívat.“ *** U Vlkodlaků „Miláčku, už jsi nachystaná? Mám pro tebe překvapení.“ „Opravdu?…

Prudký vichr se opíral do oken a rozechvíval skleněné tabulky v lehké symfonii křehkosti. Stromy vrhaly dovnitř své stíny, které tančily po zdech v divokém sabatu. Anténa na střeše drnčela, jak na ní vítr hrál jako na jednostrunou děsivou kytaru. Zahřmělo. Zablesklo se. Ten krátký mžik světla zachytil její vyděšenou tvář jako na fotografii. Ležela v…

Byl jsem po noční a jel metrem domů. Příjemně unaven po dobře odvedené práci, v žaludku mě hřála snídaně a už jsem se těšil, až se konečně natáhnu a vyspím na další noční šichtu. Na tuhle brzkou ranní hodinu, když ještě venku panovala tma, bylo kolem mne docela dost lidí. Ranní ptáčata. Nechtělo se mi…