Byla posedlá. A já byl jediný, kdo to věděl. Když mi na pohřbu všichni kondolovali, nikdo netušil, že její smrt nebyla přirozená. Že jsem jí pomohl polštářem na tváři. Ale nešlo to jinak. Nemohl jsem jinak. Vždyť byla posedlá. Viděl jsem jí to v očích. Viděl jsem to v jejích pohybech. Cítil to při milování s ní. Už to dávno nebyla ona. Kdyby šlo jen o mne, prostě bych jen odešel. Ale šlo i o život naší dcery. Tu jsem musel ochránit. Za každou cenu. A tak jsem jí zaplatil.
Teď sedím doma u stolu a dívám se, jak má dcera večeří. Jak pomalu vkládá lžící sousta do úst. A když vidím pohled, jakým mě sleduje, vím, že ďábel naší rodinu stále neopustil…
