Rubrika: Různé spisy

No, to je zase jednou volovina… 🙂

Seděl na verandě a pozoroval oblohu, jako už mnoho večerů předtím. Mnohem raději koukal na hvězdy na nebi než na „hvězdy“ v televizi. Proto byl možná jeden z prvních, kdo si všiml, že jedna z nich spadla. A k jeho velkému překvapení, ohnivá čára, který prosvištěla tmou, zahučela do nedalekého lesa. Sakra, z nebe spadne…

Že všechno vždycky musím dusit někde v šuplíku nebo na harddisku, zapomenout na to a pak to náhodou vytáhnout… 🙂 Tohle naštěstí není tak staré, napsáno v září loňského roku, takže sotva půl roku. Je to jen taková jednohubka bez větších ambicí, takže od toho ani nic velkého nečekejte. Jen malý skromný příběh s nádechem…

Tahle povídka patří k těm starším. Vytáhl jsem ji ze šuplíku, pročetl a nakonec se rozhodl ji zveřejnit. Pravda, je slabší, je tam několik logických nesmyslů, ale přepisovat se mi ji nechce. Třeba jednou jo, ten nápad není až tak špatný. Zatím ji ale nechám tak, jak je. Třeba aspoň trochu zaujme…

Sny jsou zvláštní. Někdy noční můry, někdy nádherné. Většinou si ale nepamatujeme, co se nám zdálo. A většinou ani neumíme své sny ovlivnit. Každopádně úvodních pár slov vlastně nemá s obsahem povídky zase až tolik společného. Jen jsem vás potřeboval trošku zmást, než se vrhnete na čtení. Páč následující povídka ze šuplíku vytažená je tak…

Tak jsem zase vytáhl něco ze šuplíku, jednu starší povídku. Nebudu se moc rozepisovat, snad jen, že ji věnuji všem hradním pánům, paním a dívkám, ať smutek z jejích tváří se nakonec vytratí.

Tak každý z nás občas děláme nehorázné kraviny. No a já jsem taky jednu udělal. Napsal jsem v práci jednu kraťounkou povídku, která se odehrává u mě v práci. Hrůza. Psát povídky ze svého pracoviště… 🙂

Kdysi jsem napsal takovej kratší dialog dvou pánů v parku. Má to sice formu scénáře, ale protože je to zatím jediné dílko podobného charakteru, tak tomu (třeba jenom zatím) nebudu zakládat zvláštní rubriku a nechám to v různých spisech. No a trochu si pohrávám s myšlenkou, vdechnout tomuto dialogu život. Tak uvidíme, jestli z toho…

Tak po dlouhé době zbrusu nová povídka, napsaná během jednoho dne s datem 25. 5. 2009. Co víc dodávat? Nic. Tak si ji přečtěte, chcete-li 😉

Pokus o sci-fi povídku. Nemůžu říct, že by se mi zrovna nějak povedl, ale proč by měl ležet v šuplíku, když může ležet u mě na webu jako odstrašující příklad toho, jak se sci-fi povídky nepíšou… 🙂

Tahle povídka má neoficiální podtitul „cvičení z přímé řeči“, takže nic velkého za ní nečekejte. Jen haldu krátkých keců a zbytečných debat jedné zbytečné partičky v jednom zbytečném pokoji…

Povídka o naprosto běžné vraždě za jedné noci. Žádnej zázrak, ale třeba se bude někomu líbit.

Další z pokusů o černohumornou povídku. A zase slušná kravina. Ale co má bejt? 😀

Prostě taková kravinka s pokusem o humor. Z některých nelogičností si hlavu nelamte, já si ji taky nelámu 😉

Malinko depresivní povídka…