Projekt 52

Tvůrčí výzva. 52 týdnů, 52 příběhů, každý týden nový. Projekt 52.

Dám to?

(Vymyslel jsem si na sebe takovou tvůrčí výzvičku, která vzešla z mého předchozího plánu, že bych mohl na youtube dávat novou nahranou povídku každý týden (kterej prostě nevyšel). Tak jsem tomu nastavil nějaký pravidla a tenhle týden začínám. Následujících 52 týdnů budu mít o zábavu postaráno. Každý týden napsat krátkou storku a nahrát ji na youtube. Název výzvy je vám teda teď jasnej. Tematicky to bude všehochuť. Jsem převelice zvědav, k jakému číslu se dostanu, než se zaseknu. Ať už z lenosti či neschopnosti. Heh. 😅

8. 2. 2024 )

Projekt zatím stále běží a sledovat a poslouchat ho můžete na těchto platformách:

Youtube.com

Spotify.com

Facebooktwittermail

O holčičce s pastelkami

Ač se to tak třeba někomu nemusí zcela jevit, nepíšu jen temný nebo ujetý nebo melancholický věci, ale sem tam se mi povede napsat i něco pohodovějšího, úsměvnějšího. A to je i tahle krátká povídka.

Mám takové tušení, že jsem ji napsal inspirován nějakým článkem, kde psali, že takhle opravdu odletěli rodičové bez dcerušky do tradáááá… Zbytek story už je jen moje fantasie. 🙂

Facebooktwittermail

Meteorit

Seděl na verandě a pozoroval oblohu, jako už mnoho večerů předtím. Mnohem raději koukal na hvězdy na nebi než na „hvězdy“ v televizi. Proto byl možná jeden z prvních, kdo si všiml, že jedna z nich spadla. A k jeho velkému překvapení, ohnivá čára, který prosvištěla tmou, zahučela do nedalekého lesa. Sakra, z nebe spadne meteorit a jen pár kiláků od něj. A dokonce tušil, kam asi. Jaká byla pravděpodobnost, že bude mít takovou kliku?

Pokračovat ve čtení „Meteorit“Facebooktwittermail

Stopy ve sněhu

Že všechno vždycky musím dusit někde v šuplíku nebo na harddisku, zapomenout na to a pak to náhodou vytáhnout… 🙂 Tohle naštěstí není tak staré, napsáno v září loňského roku, takže sotva půl roku. Je to jen taková jednohubka bez větších ambicí, takže od toho ani nic velkého nečekejte. Jen malý skromný příběh s nádechem tajemna… Pěkné počtení.

Pokračovat ve čtení „Stopy ve sněhu“Facebooktwittermail

Záhada starého domu

Tahle povídka patří k těm starším. Vytáhl jsem ji ze šuplíku, pročetl a nakonec se rozhodl ji zveřejnit. Pravda, je slabší, je tam několik logických nesmyslů, ale přepisovat se mi ji nechce. Třeba jednou jo, ten nápad není až tak špatný. Zatím ji ale nechám tak, jak je. Třeba aspoň trochu zaujme…

Pokračovat ve čtení „Záhada starého domu“Facebooktwittermail

Sen

Sny jsou zvláštní. Někdy noční můry, někdy nádherné. Většinou si ale nepamatujeme, co se nám zdálo. A většinou ani neumíme své sny ovlivnit. Každopádně úvodních pár slov vlastně nemá s obsahem povídky zase až tolik společného. Jen jsem vás potřeboval trošku zmást, než se vrhnete na čtení. Páč následující povídka ze šuplíku vytažená je tak trošku, no……… Sakra Zdenku, neboj se to slovo použít…….. Romantická? ….. Jo, jasně, vidíš, žes to zvládl………. 🙂 A moje image krvežíznivého autora je v háji………. Neberte to vážně…….. 😉

Pokračovat ve čtení „Sen“Facebooktwittermail

Dialog o míči

Kdysi jsem napsal takovej kratší dialog dvou pánů v parku. Má to sice formu scénáře, ale protože je to zatím jediné dílko podobného charakteru, tak tomu (třeba jenom zatím) nebudu zakládat zvláštní rubriku a nechám to v různých spisech. No a trochu si pohrávám s myšlenkou, vdechnout tomuto dialogu život. Tak uvidíme, jestli z toho někdy něco bude…

Pokračovat ve čtení „Dialog o míči“Facebooktwittermail