Už zase online

Tak už zase běžím. Online. Zase jsou tu ty moje volovinky, co jsem tak různě napsal, stvořil, vycvaknul či nějak jinak přivedl na svět, ke kouknutí, přečtení, poslechu či jiným aktivitám. Svět internetu je zase o něco bohatší. 😀

Je to už dlouhý čas, kdy jsem na svět přivedl Kovářovu kobylu. Můj první osobní web plný mojí tvorby. Nakrmil jsem ji spoustou věcí, šuplíkovými především. Občas přidal i něco nového. A pak se stalo, co stalo. Kobyla si zlomila nožku, přestala cválat, nové věci se přestaly objevovat až nakonec… Až nakonec přišel ten den, kdy přišel veterinář v postavě správce serveru a zmírající kobylu dorazil a utratil. A ona tak definitivně zmizela ze světa. Budiž jí země lehká.

Dlouho jsem to nijak neřešil, byť úvahy o novém webu byly průběžně stále. Až nakonec se muselo stát, co se muselo stát, můj život udělal hopla, pak dalšího hopla, a já měl najednou spoustu volného času. A semínko nového webu, které ve mě leželo kdesi hluboko zahrabané jsem zalil, nechal vzklíčit a růst. Zajistil jsem si znovu doménu, kterou jsem předtím neměl ve svých rukách, a jel a budoval. A abych si práci zjednodušil, změnil jsem redakční systém (a při jeho ladění zjistil, že tak jednoduchý to zase není 😀 ), vykašlal se na nějaký hrátky s designem (pamětníci si určitě ještě vzpomenou na barvičky měnící Kobylu) a obsah starého webu prostě postupně přesypal do nového. Nic neměnil, nic nepředělával, slova zůstala stejná. I ty hromady plků. Takže i tady můžete narazit na Kobylí šlápoty v povídáních, ale už vás to nepřekvapí, co tam dělají. A vlastně jsem se tak rozhodl pro kontinuální pokračování mého online plkání. Jen už v titulce webu nikdy nebude uvedeno Kovářova kobyla, ale jen já, ve své vlastní osobě, pod svým vlastním jménem…

Sranda je, že vlastně ani nikdo nezjistil, že celá Kobyla zmizela ze světa. Věděli o tom dva lidi, kteří ke mě měli blízko a jen jeden další člověk se ptal, kam že se Kobyla vytratila. Ale stejně mi to prostě nedalo a i z touhle zkušeností se vracím zpět. Třeba to zase skoro nikdo nebude číst, ale já si stejně budu tvořit, protože to jsem já a protože mě to baví. V jakém tempu a jakém množství, to je napsáno kdesi ve hvězdách a není na světě člověka, který by to v nich dokázal přečíst. Uvidím.

A tak, milý čtenáři/ko, návštěvníku/ce kolem jdoucí zvaný/a i nezvaný/a, kamaráde/ko, příteli/ko, budeš-li se sem chtít vracet, budu jen rád. A klidně občas písni, žes tu byl/a. A pokud jen projdeš a zmizíš a už se nevrátíš… Inu, dělám to často stejně, takový jsme a takový budem. Nezaujme nás všechno… Tak ti jen popřeju krásného dne a zamávám…

Jo a odkaz na registrační formulář, abyste se ode mě nechali dobrovolně spamovat, najdete vpravo, tak šup šup, klikat, vyplňovat, povrzovat… 😀 😀 😀

A protože si myslím, že už jsem se vyplkal dosti,
a člověk by neměl prázdnými slovy zdržovat své hosti,
uděláme všichni z prstů velká véčka
a půjdeme dál a tečka… 😀

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..