To byl tenkrát rok. Režisér Richard Donner natočil první z filmů o létajícím chlápkovi v modrém pyžamu s velkým S na prsou a červené pláštěnce, který neustále zachraňoval svět a lidi v něm. V hlavní roli hrál Christopher Reeve, přinesla mu slávu, ale možná též prokletí, jak se traduje. No a taky natočili ten muzikál s ulízaným Travoltou v hlavní roli, kterak oblboval Olivii Newton-John a z uličního grázlíka sportovcem se kvůli ní stal. Do vesmíru vylétl první čech, chlapec z Českých Budějic, jistý Vláďa Remků. A pár měsíců po něm taky vyletěl Magion 1, první československej bordel vyhozenej do vesmíru. Papežem se stal Jan Pavel II. Narodil se Železník, čtyřnásobný legendární vítěz Velké pardubické. Queen vydali své album Jazz, vyšel soundtrack k filmu Once Upon Time In The West z pera Ennia Morriconeho a světem letí hitovka od Vesnických lidí YMCA. Stalo se tenkrát spousta věcí, spousta lidí se narodila, umřela, různé události hýbaly světem.
Ale to vše překrývá událost nejvýraznější, událost, která ovlivnila vývoj světa nejvíce, událost, která přinesla na tento svět spoustu šíleností a úletů, událost, o které když dnes spousta lidí slyší, tak pronáší jen tiché: „A sakra.“ Na tomto světě se zjevil kdosi. Na tomto světě jsem se pod vládou Vah a čínského Koně zjevil já.
A kdo jsem já? Chlapec dnes bydlící v Děčíně, v porodnici v České Lípě poprvé spatřící svět, a v podhůří Lužických hor své první krůčky udělající a svá první slůvka pronášející. Třeba ono nádherné slůvko, které dnes tak rád vyslovuje v zařízeních pochybné pověsti: „Pijó!!!“ Ovšem nutno podotknouti, že ta výslovnost se do dnešních dnů již zlepšila. Chlapec mnoha zálib, hlavně těch pohyb nevyžadujících. Přesto se stále neutuchající potřebou sbalit si bágl, nahodit pohory a napálit do někam do přírody, což také činí. Ať už jen tak s kamarády nebo s bandou děcek s turistického oddílu Severka, kterýžto pro něj hodně znamená, neb většinu svých kamarádů poznal právě tam a spoustu dobrého mu přinesl.
Chlapec, který někdy mlčí a jindy z něj padá vodopád naprosto nesmyslných slov a vět, které někdy tužkou na papír zachycuje. Chlapec, který se marně snaží rozeznívat struny na kytaře, aby nějaký ladný tón zaslechly uši lidí kol kolem. Chlapec, který svou leností předčí i krále lenochů Honzu, jenž draka k peci nechal si přinésti, by baciti ho mohl. Chlapec, jenž se vyžívá v psaní sáhodlouhých vět o ničem, jak je zde k vidění.
Snad by to tu i stačilo, abych o sobě řekl, co jsem říci chtěl. Kdo mě zná, ten stejně již ví, co jsem zač, jaké sprosté individuum, jež neustále kazí někomu náladu a zahání úsměv na požádání. A kdo mě nezná, tomu tyto řádky stejně nic neřeknou. Ať mě pak tedy poznává skrzevá tyto webové stránky. Stránky, na nichž najde haldu z těch vodopádů slov, jež skončily na papíře, stránky, kde najde pár odkazů na různé končiny světa internetu, které se mnou mají buď něco společného či patří do okruhu mých zájmů, stránky, které asi přeci jen nakonec nezmění svět, ale třeba někoho zaujmou.
Tak nazdar
Zdenek