Taková malá ulítlá záležitost. Několik povídek, ve kterých jsou hlavními postavami někteří členové turistického oddílu Severka.
Ante Portas – Severka ve spárech děsů
Rubrika: Ante portas
Na slovíčko
Na samém počátku byla povídka duchové temného lesa. Byl to jen takový momentální nápad inspirovaný Káčiným večerním otravováním na Jedlovce, abych vyprávěl něco strašidelnýho. Posléze mě ale napadlo, co kdybych takových podobných hororových povídek, inspirovaných akcemi i jednotlivými lidmi okolo, napsal víc. Pak mě napadl i název: Severka ve spárech strachu. Ten jsem nakonec trošku upravil a použil ho jako podtitul. Jako hlavní název jsem náhodně objevil a rozhodl se použít latinské úsloví Ante portas. Znamená to před branami. Ale taky, že se k něčemu schyluje, něco se blíží. A o to u hororů jde, že se k něčemu schyluje. K něčemu strašnému, neodvratnému, zlému. K něčemu, co se může dotknout i nás…
A tak tedy počkej, až se setmí, lehni si do postele (ale napřed zkontroluj, zda pod ní někdo nebo něco není), rozsviť si lampičku a nech si běhat mráz po zádech a strach drnkat na napnuté nervy.
A pak ti přeji
DOBROU NOC…
PS: Všem, jichž se tohle dílo nějak dotklo, se omlouvám.
Upozornění: Všechny postavy a události jsou inspirovány skutečností. Veškerá podobnost se skutečností je tedy čistě úmyslná!
Duchové temného lesa
Hradní pán
Osada duchů
Psí útok
A na závěr něco speciálně pro Káču a o Káče…
Káča ležela na posteli a za svitu lampičky si četla Zdenkovi hororové povídky. Byla do nich zabraná tak, že ani nevnímala okolní svět. Takže když jí do povídek najednou káplo něco červeného, leknutím sebou trhla. Potom zvedla hlavu a strašlivě vykřikla. Nad sebou uviděla stát muže ve starodávném oblečení a v ruce s mečem, z kterého kapala krev…
„Co křičíš?!“ řekla Káče nechápavě máma a podala jí talíř. „Jsi se dneska zapomněla navečeřet, tak ti tady alespoň nesu chleba s džemem. Ale dej si pozor. Ten džem je nějakej řídkej a teče…“