Když se otočíš, vždycky tam je

Tuhle povídku jsem napsal do soutěže O krvavý brk 2021. No, a jaké překvápko, nic z toho nebylo. 😀 Tak si ji tu můžete přečíst a taky poslechnout. Kdo doma máte či měli jste kočku, pochopíte, kde jsem k tomu nabral inspiraci. 😀

Pokračovat ve čtení „Když se otočíš, vždycky tam je“Facebooktwittermail

Černá paní

Asi bych k tomu napsal dvě věci. Ta první je, že je to celé napsané podle mého skutečného snu. Tedy jak to „vypráví“ hrdina na začátku druhé části, tak se mi to skutečně zdálo. A ta druhá. Ano, taky se mi to zdálo jako seriál. Probudil jsem se, usnul, šup, noční můra pokračovala dalším dílem. Probudil jsem se, usnul, šup, noční můra pokračovala ještě dalším dílem. Zábavka, když se vám pak nechce už znovu usnout, protože víte, že vás zase něco bude děsit ze sna. Myslím, že jsem pak opravdu čekal, až se rozední. Ale už si nejsem moc jistý, už je to přeci jen šest let… No, takže na závěr popřeji: dobrou noc, pokud právě usínáte, a dobrou noc, pokud právě znovu usínáte, a dobrou noc, pokud právě zase znovu usínáte… 😀

Hudba: Displace by Danny Greenwood – https://pixabay.com/users/dannygreenw…

Pokračovat ve čtení „Černá paní“Facebooktwittermail

Pod Ďáblovou skálou

Tak jsem letos obeslal zase nějakou tu literární soutěž. Tentokrát to byl 5. ročník Literární soutěže Horor Webu. No, musím konstatovat, že jsem nic nečekal. Psal jsem to dost na poslední chvíli, povídka měla být založená na nějaké pověsti, jenže já, místo abych si dohledal nějakou reálnou, tak jsem si dosti cucal z prstu a splácal nějaké ty klasiky z lidových pověstí, na co jsem si vzpomněl. 😀 Nemluvě o tom, že jsem dolaďoval v podstatě poslední večer, kdy byl termín na poslání… A když vyskočily výsledky, tak jsem začal dle mé tradice hledat vprostřed žebříčku. A hele, já jsem vprostřed nebyl. Tak jsem šel do hloubky. A tam taky nic. Tak jsem hledal ve vyších patrech a ejhle, páté místo. Je to rozhodně lepší, než jsem doufal. 🙂 Povídku sem zatím dávat nebudu, je k přečtení na webu soutěže, takže kdo si ji chce přečíst, ať si klikne na tenhle odkaz a tam ji najde… 😉

Edit. 3. 10. – Tak už si sem tu povídku přidám. 🙂 Jsou tam chybky, možná je časem opravím… 😀

Pokračovat ve čtení „Pod Ďáblovou skálou“Facebooktwittermail

Garáž

Stejně, jako minulý rok, jsem se i letos pokusil o nějaký ten úspěch v literární soutěži Rokle šeré smrti. A stejně, jako minulý rok s povídkou Skříň, to dopadlo… Inu, propadlo… 😀 Výsledky bohužel zatím stále nedali organizátoři na web, ale nějak se mi je povedlo dohledat na jejich facebooku, takže: z třiceti účastníků dělené patnácté místo. Ale jelikož se i na vyšších pozicích objevilo pár dělených míst, tak reálně to odpovídá té horší půlce žebříčku. Snad výsledky dají časem i na jejich web. Tak co s příštím ročníkem? Buď se na to vys… nebo budu muset konečně napsat něco pořádného… Co si z toho vyberu, se rozhodnu až časem… 😀 A povídku si tu tedy můžete přečíst a sami zhodnotit, že její umístění bylo oprávněné. 😉

Pokračovat ve čtení „Garáž“Facebooktwittermail

Skříň

Tak jo, tak já to sem přidám. Napsal jsem to před rokem a nějakým měsícem, v čerstvém závanu snahy zase zkusit začít psát. Zavanulo, odvanulo, zůstal jen smrádek a pár věcí. Rostlina tu už je, tak přidávám další. Vloni jsem to posílal do soutěže Rokle šeré smrti, v kategorii nad 18 let jsem skončil na osmém místě mimo „bodované“ pozice, takže řečeno terminologií sportovních fanoušků po olympiádě, prostě propadák… 😀 Tak když si to někdo bude chtít přečíst, může zde… 😉

Pokračovat ve čtení „Skříň“Facebooktwittermail

Rostlina

V jednom povídání o tvůrčím psaní v jednom nejmenovaném českém časopise věnujícím se fantastice jsem se před časem dočetl o jedné z metod, tak si cvičit psaní. Inu, vlastně je to metoda stará, kterou samozřejmě znám, jen mě nikdy moc nenapadlo ji aplikovat na mé prozaické psaní a trochu si potrénovat a zase to trochu rozjet. Ale protože jsem se vloni rozhodl, že to zase rozjet zkusím, tak jsem si i prubnul tohle cvičeníčko. A tak jsem otevřel namátkově jednu knihu z knihovny, namátkově poslepu ulovil pět slov a psal… Vznikla z toho úplně obyčejná klasika, která asi nepatří jinam, než sem na web. Téma otřepané, zpracování také, prostě jen cvičení vzniklé ze slov: Hromada, práce, rostlina, stříhání, zrcátko.

Pokračovat ve čtení „Rostlina“Facebooktwittermail

Potrat

No, po krátkém zvážení přidám lehké varování pro ženy, citlivé povahy, těhotné a matky. Přečtení raději zvažte. Abyste neměli ošklivé sny… 😀

V rámci mé sedmidenní výzvy (viz. odkaz na konci povídky) zveřejňuji hnedka první verzi. Ale tuším, že se k tomuhle ještě vrátím a zapracuji na tom. Nějak mi to padlo do očka.

PS: Tohle není agitka proti potratům, tohle je prostě horror… 😉 🙂

Pokračovat ve čtení „Potrat“Facebooktwittermail

Taxík

Tahle povídka vznikla na zadání. Nutno ovšem podotknouti, že to zadání nebylo pro mě, ale já ho vymyslel pro někoho jiného. Dopadlo to ale tak, že povídku jsem napsal já a z druhé strany se ke mě dostal jen menší, docela slibný, nerozvinutý nástřel. Je to téměř novinka, napsal jsem ji někdy na konci podzimu loňského roku, pak ji nechal uležet, nedávno doupravil a teď už je tedy venku.

A jaké že bylo zadání? Copy from ICQ: „noční taxi…. příběh o cestě, ze které se zákazníci nevrací, o autě, do nějž kdo nasedne, už nikdy nevystoupí……..“ A protože tam nebylo nic konrétního, tak jsem měl široký okruh, jak to zpracovat. A tak jsem ten okruh hodně využil a ač by ten námět v první řadě sváděl nějakým směrem, já to nabral směrem úplně jiným. Však uvidíte… 😉

PS: Neodpustím si drobné porýpnutí, protože vím, že dotyčná osoba, pro kterou to zadání bylo, sem určitě hodí okem. Dočkám se povídky? 😉

Pokračovat ve čtení „Taxík“Facebooktwittermail

Dýka

Jedna z menších povídek, které si taky prolétly nějakou tou soutěží. Tuhle jsem tenkrát šoupnul s pár dalšími do Ceny Karla Čapka 2002. Jak jsem tam uspěl? No, úspěch to zas takový nebyl, ale naštěstí ani propadák. 23. místo z 52, to je ta lepší půlka, že? 🙂 Dvou porotcům se dokonce líbila tak, že jí přidělili druhé místo. (Pokud se chcete něco dozvědět o způsobu bodování CKČ, tak si to vygooglete na netu. :-D) Více už vám tu povídat nebudu, ono ani nic víc k té povídce co říct není. Třeba o vzniku, inspiraci či kdy jsem ji vlastně napsal. Kdo si to má pamatovat, že? Tak si to přečtěte a nakolik je umístění povídky v CKČ oprávněné, posuďte sami…

Pokračovat ve čtení „Dýka“Facebooktwittermail