Klouzání je dnes už uzavřený cyklus básniček, které jsem psal v rozmezí let 2000-2001, většinou během procházek se psem, ale taky párkrát během mých toulek přírodou. Většinou jsou v nich zachyceny pocity a dění kol mě v daných chvílích, příroda, město, nebe, hvězdy apod. Však si to můžete přečíst sami, že. Celý cyklus jsem pojmeval po básničce, která se mi ze všech v cyklu líbí nejvíc, kterou mám nejraději, ani přesně nevím proč. A to je asi vše. Tak třeba se sejdeme někde na mléčné dráze. 😉
Rubrika: Klouzání po mléčné dráze
Podvečer
Rozhovor s větrem
S tváří nastavenou větru
naslouchám jeho vyprávění.
Poslouchám,
jak mi šeptá do uší
o tom, co viděl,
o tom, co slyšel,
o tom, kde byl.
A já mu povídám:
„Jó, na světě je krásně.“
A on se rozletí do světa,
a pak mi přináší tisíce vůní,
tisíce zvuků,
tisíce slov…
A nakonec mi odpovídá:
„Jó, člověče, to je…“
Duben 2001
Aprílové počasí
Šedivý les
Hvězdná obloha
Pod hvězdnou oblohou si člověk
připadá takový malinký,
jako takové nic.
Jakoby se pod těma všema
hvězdama a souhvězdíma,
pod tím tmavým nekonečnem,
ztrácel.
Vlastně je to ale jen pocit,
jen klamný pocit.
Protože najednou zjistíš,
že nejsi pod hvězdama,
že jsi mezi nima,
že jsi jejich součástí,
součástí nekonečna…
11. 3. 2001
Královna noci
Venuše,
královna noci.
Večernice,
zvou ji lidé odpradávna.
Už dlouhé věky
se jejich očím zjevuje
s příchodem noci.
Někdy jí přisuzují magickou moc.
Kdo ví,
zda nějakou má.
To ví jen ona sama.
A třeba jo.
Třeba to tiché přání,
které k ní posíláš,
třeba k ní dolétne,
třeba ho uslyší a vyplní.
Třeba…
Vždyť je to Venuše,
královna noci…
16. 2. 2001
Předjaří
Sluneční paprsky se odrážely od skal,
a i když vzduch okolo byl chladný,
pomalu nabíraly tu správnou
hřejivou sílu.
Byl teprve únor,
ale sníh už byl pryč.
Jehličí stromů mělo na slunci
krásnou zelenou barvu,
a i ta tráva byla jasnější.
A ačkoliv mělo být do jara ještě daleko,
vždyť ani sněženky ještě nekvetly,
skoro to vypadalo,
že už je tady…
15. 2. 2001
Pohledy
Je to nádhera,
vidět město pod sněhem.
Je to nádhera,
dívat se skrz miliony vloček,
které se snáší z nebe
a které vítr rozsévá všude kolem.
Možná,
že je sníh studený a mokrý.
Ale jedině on dokáže vytvořit
tak krásné obrazce a scenérie,
od kterých se nedají odtrhnout oči
a které lze jen těžko popsat slovy.
A tak nic neříkej
a jen se dívej…
4. 2. 2001
Zimní noc
Město ukryté pod bílou přikrývkou,
stromy zahalené do sněžného hávu.
Procházíš závějemi
a další a další sníh
se snáší z oblohy,
na níž skrz mraky prosvítá měsíc.
Zavři oči a poslouchej.
Uslyšíš,
jak vločky dopadají na zem.
Zavři oči a vnímej.
Ucítíš,
jak ti tajou na tvářích.
Otevři oči a rozhlédni se.
Tohle je ta správná zimní nálada.
tohle je ta krásná zimní noc…
3. 2. 2001