S tváří nastavenou větru
naslouchám jeho vyprávění.
Poslouchám,
jak mi šeptá do uší
o tom, co viděl,
o tom, co slyšel,
o tom, kde byl.
A já mu povídám:
„Jó, na světě je krásně.“
A on se rozletí do světa,
a pak mi přináší tisíce vůní,
tisíce zvuků,
tisíce slov…
A nakonec mi odpovídá:
„Jó, člověče, to je…“
Duben 2001
