To po mě takhle jednou večer blíže nejmenovanou osobou (Osobo, neběžely tudy dvě děti?) byla vyžadována pohádka. A abych si ji vymyslel. Hned a z fleku. No to teda byla voda na můj mlýn blbých keců a výmluv. Ale neprošlo mi to a pohádku jsem prostě vymyslit musel. Naštěstí mě osvítil duch svatý nápaditý a já si vzpomněl na písničku V bufetu od Karla Plíhala – depresivní blues pro děti o trpaslíku Ondřejovi, který se zamiloval do sádrové trpaslice. A tak jsem si to vzal jako námět a pohádka byla na světě. A co bylo důležité, zafungovala, neboť ta osoba na druhé straně ICQ (hahaha, vyprávět pohádku po ICQ, úlet, co?) začala pomalu, ale jistě usínat. Takže jsem tu pohádku nakonec ani nedokončil. Což bylo fajn, neb v těch pokročilých nočních hodinách čert ví, jaké strasti bych asi nebohému trpaslíkovi vymyslel. Dopsal jsem ji o pár dní později a ještě o nějakej kus později jí zcela překopal konec. Tohle je tedy definitivní verze (asi) a zde je jak k přečtení, tak i, tradá, absolutní novinka u mě na webu, dokonce k poslechu v mém „úžasném“ podání. Tak dobrou noc 🙂
Pokračovat ve čtení „O trpaslíku Ondřejovi“
