Rubrika: Ptákoviny

V souvislosti s velikonoční tradicí, kdy se ženy mlátí pomlázkou, aby neuschly, napadá mě moudrá myšlenka.

Chceš-li ženu vlhkou míti,
musíš pomlázkou ji zbíti.

😀 😀 😀

Řítíme se po povrchu všech těch dálnic.
A co bude dál? Dál? Dál nic.

Na prvního máje
jděte všichni do háje.
Tam, uprostřed lesíku,
oddejte se sexíku.

Jest žlutá hvězda svítící na rudém poli,
mnozí se jí klaní, až je záda bolí.
Leč zapomněli, a doufám, že to je skolí,
že slovo voliči není od slova voli.

Mistr Jan Hus
má u mě velké plus.
Nechal se upéct jak vepřový plátek…
A díky tomu máme teď státní svátek!

Doma dneska po ránu
spad mi lustr na hlavu.
A teď, milé dětičky,
vidím samé hvězdičky.

1.2.2006

No, tohle jsem také našel při patrání v historii webcancáku na severkovských stránkách. Jen nějaké reflexe na vandr po Českém ráji. Asi si to sem přihazuju spíše tak z nostalgie, ale budiž…

***

Těžký úděl

Kdopak se to vzadu plouží?
Kdo si myslí: Je se mnou ámen?
Kdo se těžkou cestou souží?
Je to Wendys a jeho kámen.

Oheň

Marně sirkou škrtá,
marně do dřeva funí…
Rozdělat rychle oheň
Mýval prostě neumí!!!

Děsivá

Třese se jak třasořitka,
hrůzou třeští oči,
nevěřím že pro vodu
Wendys nám za tmy skočí.

Dlouhá odbočka

Kdepak leží Libuň
a kde Jinolice.
Po té dlouhé odbočce
už nesplete se Kuba více.

Dlouhá cesta

Dlouhá cesta po silnici…
Kdo se to po ní šine?
To jen Kuba místo do Jinolic
se vydal do Libuně…

Jelikož je pondělí,
už neležím v posteli.
Už jsem zase v práci,
jako další chudáci…

Napadá mě neskromně,
kdyby tak prachy rostly na stromě,
tak teďka v pondělí
ležel bych doma v posteli…

18.12.2006

A zase jedna satirická stará věc o tom, když se někdo nekamarádí s busolou…

***

Kdo to letí ze dveří?
Wendys, a vůbec tomu nevěří,
že z domova ho vyhnala
malá drzá buzola.
A je to pravda, není to sen,
že mu střelkou ukázala přímou cestu ven…

9.5.2007

Stále objevuji… Další ptákovina… 😀

***

Už je zase pondělí
a já bych chtěl být v posteli.
Já bych chtěl být v postýlce
a chrupkat tam velice.
(Velice dlouho.)

A až přijde úterý,
přijde spánek umělý.
Jak rajčata v tomatu,
skončím asi v komatu.

Potom přijde středa,
dudlík bude třeba.
Až v postýlce budu,
budu volat dudu.

Potom ve čtvrtek
půjdu rychle do kytek.
Sundám si botičky
a lehnu si do rakvičky.
(Rakvičky se šlehačkou.)

V pátek po celý den
vždycky zívám jen,
ať si všichni hrají,
já bych dělal hají.

A je tady sobota,
nikde žádná robota,
a tak klidně po ránu
v postýlce si zůstanu.
(A budu spinkat…)

Konečně je neděle.
Proč bych vstával z postele?
Hezky po celý den
budu chrápat jen.
(A snít…)

5.11.2007

Pokračujeme v objevování historických ptákovin… Jinými slovy, věcí vzniklých náhodně na webcancáku T.O. Severky, našeho dávného, dnes již neexistujícího oddílu…

***

Štědrý den, štědrý den, to je ale hloupý den,
všichni cpou si břicha a hrabou dárky jen.

24.12.2007

A další z dávné historie… Byť je to jen lokální satira o kamarádovi, který kdysi dávno se školou jel na lyžařský výcvik, absolutně lyžařsky nezkušen, tak se mi to zdá docela zdařile napsané a tak to sem přihodím… 🙂

***

Takhle nějak to bylo:
z kopce na lyžích se jelo.
V tom ozvala se rána jako hrom,
Wendysovi v cestu postavil se strom.

Letí lyže, letí druhá,
letí obě hůlky,
a Wendys haldu jehličí
zadřel si do půlky…..

6.1.2008

Nalezeno v dávných historiích internetu…
***

Čarodějnici v letu
sejmu v cukuletu,
neb jedubaba na koštěti
je jen na večerním nebi smetí.

1. 5. 2008

Slyším volání, vzdálené volání.
To kdesi v koutě peřina po mě touží.
V hlavě se mi to motá, zvedám se,
jak mátoha se za ní ploužím.

Otvírá svou náruč a láká mě k sobě.
A já do té náruče poblouzněně padám.
Jsem celý mimo, zavíraj se oči.
A tak se v její ochranu vkládám…

V rámci velikonočního pondělí něco málo veršovaného veselí.

***

Hody hody doprovody,
šel opilec kolem vody.
Koledoval frťany,
teď je pěkně nadraný.