Óda na peřinu

Slyším volání, vzdálené volání.
To kdesi v koutě peřina po mě touží.
V hlavě se mi to motá, zvedám se,
jak mátoha se za ní ploužím.

Otvírá svou náruč a láká mě k sobě.
A já do té náruče poblouzněně padám.
Jsem celý mimo, zavíraj se oči.
A tak se v její ochranu vkládám…

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..