Rubrika: Básničky na 6

Půllitre orosený, chladivý, s krásnou bílou čepicí. Ve dnech plných horka stáváš se mou záchranou a věčnou láskou.

V dálkách ztrácí se země ve vlnách žlutých pampelišek. Skáču do těch vln a nechám se jimi zmítat ze strany na stranu. Jsem utopenec v moři žlutých pampelišek.

S nastálým oteplením odložily dívky a ženy své podprsenky a těsná trička teď zdůrazňují nejkrásnější místa, co jejich těla skýtají.

Lucie je nocí opilá a tančí pod hvězdami strašidelné tango s měsíčními paprsky, jež ji drží na nohou, aby si pádem nerozbila držku.

Jak se tak dívám na ty párečky okolo, jak se objímaj a líbaj, jak se tulej a muckujou, docházím k názoru, že do kraje asi přišlo jaro.

Až příště přiletí kometa, vyskočím si na ni a poletím vysoko nad celým tím světem. A možná, že tam někde budou i andělé.

Nasadila sis růžový brejle. Snad proto, abys viděla hezčí svět. A když tě tak vidím, jak se usmíváš… Nesundávej si je!

Ať přestane padat sníh. Je to, jakoby se snažil zavát mou duši. A já nemám jistotu, že bych se skrz závěje dokázal vyhrabat ven.

Když zavřu oči, tvůj úsměv mě provází všemi dny i sny. Však jednu chybu to má. Kde jseš ty, a kde jsem já.

Má tělesná schránka mi brání v duševním rozletu. Zbavím se jí a má duše se rozplyne do všech atomů známého i neznámého vesmíru. Pak dosáhnu poznání.

Rudá pravá ruka svírá černý kolt a míří na mne ústy Nicka Cavea. Brzy z něj vyjde rána a zabije mý černý myšlenky.

Romantika končí tam, kde začíná neúprosná realita zádumčivých myšlenek o tom, co to romantika je.

Viděl jsem pink ladies ladným krokem kráčet po ulici. Zálibně mé oko sjelo po nich od hlavy k patě. Pak jsem šel potěšen dál.

Tahle básnička je pomalá, utahaná, strašně se vleče… A než se skončí, a já řeknu poslední slovo, tak nejspíš usnu.

Pouštím si cédéčko, začínám tancovat, okolní svět se utápí v tónech, a já si užívám svou malou party.