Jak vlastně vznikla má záliba v hororech? Kdo ví. Jako kluk jsem totiž byl po… až za ušima. Dostat mě na táboře na stezku odvahy byl úkol pro vedoucí takřka nereálný. Doma jsem si hlavu před usnutím schovával pod deku a jít v noci na záchod… Zbláznili jste se? Co když je za dveřma něco příšerného? A sežere mě to? Kdepak. Až ráno.
Přesto, a nebo možná právě proto, když se kdysi u nás doma objevily videokazety z hororama (pro znalce první dva díly Evil Dead s Brucem Campbellem v roli legendárního Ashe), tak jsme po nich s bratrem ve chvilce domácího osamění sáhli. Jak to tenkrát dopadlo? Sledovali jste někdy něco na etapy? Tak to vám nemusím nic vysvětlovat. Pět minut, deset minut, bobky, kazeta šla ven, pokračování příště. Ale nakonec jsme to zkoukli. To bylo asi mé první setkání s hororem (aspoň na nic dalšího si nepamatuju).
A tak šel čas, já rostl jako z krvavých polívek a horory už jsem začal dokoukávat celé. Vzpomínám si na krásné období, kdy ve svých začátcích televize Nova pravidelně každý pátek v noci vysílala nějaký ten horor. A já u toho nemohl chybět. Pravda, co do kvality to často stálo za starou bačkoru, ale i tak se tam objevily nějaké ty kulťárny a legendy. Opět přihodím pro znalce třeba Bad Taste či Braindead (režie Peter Jackson, ano ten co natočil Pána prstenů a King Konga) nebo Phantasm. A samozřejmě nechyběli ani legendární snový zabiják z Jilmové ulice Fredy Krueger, Michael Myers jdoucí s dlouhým nožem v ruce po své sestře Jamie Lee Curtis v předvečer svátku všech svatých, Jason Vorhees a jeho matka, kteří na kalendáři mají stále nalistovaný pátek 13, či pro mě klasikové všech klasik otec Merrin a otec Karras vymítající ďábla z malé Regan. Kdo by se chtěl o hororových filmech dočíst více, může navštívit můj oblíbený server Studna.net.
Ale dost již o filmech, ač mě tedy v oblasti hororu silně poznamenaly. Tady se přece věnuju psaní. A tak některé z mých prvních literárních pokusů v období někde po střední škole se nesly ve snaze o strašidelnou story. Jak to tenkrát vypadalo, si můžete přečíst v podsekci Vykopávky. Posléze to trošku utichlo, ale záliba v hororech ne. Čas od času jsem se na nějaký juknul. A čas od času zkusil také nějaký napsat. A ty tu teď leží a jsou připravené pro vás k přečtení v několika podsekcích.
Tak a to už se pomalu chýlím ke konci mého zdlouhavého a nudného úvodu k této temné sekci. Vždycky jsem chtěl psát horory. Dobré horory. Horory, u kterých bude ostatním běhat mráz po zádech (tak jako mě, když se začtu třeba do mého oblíbeného Svatopluka Doseděla, doporučuji). Pravda, nikdy jsem toho zcela nedosáhl. Opravdu dobrý horor z pod mého pera nevzešel. Pokusy o účast v soutěžích nikdy neskončily úspěchem, sem tam spíše naopak. Ale vadí to? Mě ani ne. Zatím mě to baví, i když ta autorská plodnost je dosti mizerná. A zkoušet to hodlám i nadále, takže snad se tu ještě něco nového zase objeví.
Tak tedy počkejte, až se setmí, a pak se vrhněte do čtení mých hororových poudaček. Třeba se budete nakonec opravdu i bát. A pokud během čtení ucítíte čísi studený dech na zátylku, uslyšíte kroky za svými zády, někdo vám šáhne na rameno, věřte, že to nemusí být jen člen vaší rodiny. Raději se tedy neohlížejte, kdo ví, co hrozného byste spatřili 😉
