Na mokré ulice se pomalu snášela tma. Oblohou se honily šedé mraky a sem tam pustily něco ze svého obsahu dolů. Po ulicích vládl klid, většina lidí byla doma, málokdo se toulal takhle na večer v nevlídném počasí venku. Jen osamělá postava zachumlaná v dlouhém mokrém kabátě stála opřená o nesvítící lampu. Její tvář byla skrytá pod krempou klobouku a těžko se dalo rozeznat, co je zač. Okolo letící noční můra jí zakroužila před obličejem a pak usedla na klopu kabátu. Postava vyndala ruku z kapsy a bleskurychlým pohybem můru chytla dřív, než stačila roztáhnout křídla a uletět. Svírala ji ve svých hubených kostnatých prstech a prohlížela si ji. Pak zmáčkla. Můra lehce křupla a bylo po ní. Postava rozevřela prsty a můra spadla na vlhký asfalt. V tu chvíli mraky pustily na zem další várku vody. Postava strčila ruku zpátky do kapsy, odlepila se od lampy a vydala se ulicí pryč. Po chvilce zmizela za rohem. Voda tekoucí po ulici obejmula mrtvou můru a odnášela ji do kanálu. Opuštěná lampa párkrát blikla a nakonec se rozsvítila, aby viděla na ten zvláštní pohřeb. Mraky odletěly o kus dál a déšť zase na chvíli ustal. Můra zmizela pod mříží kanálu. Ulice zůstala prázdná…
