Rubrika: Haiku

Vítr do noci fouká,
listí se ve tmě chvěje,
ve větru chvěju se i já.

Měsíc k obzoru klesá,
tam, co zmizelo slunce.
Objevují se hvězdy.

27. 8. 2017 – Expedice Erzgebirge

Hluboký vesmír nahoře,
miliardy svítících hvězd,
dole jsem já.

Jdu si prostě cestou,
lesem, polem, křovím,
s batohem na zádech.

Za dávných časů
žili tady lidé.
Osud je vyhnal.

Vesmírem nesou se slova
plná zapomenutých tužeb
věčných hledačů.

(inspirováno povídkami G. R. R. Martina)

Kolem je zeleno,
řeka si plyne.
Cesta je přede mnou.

18.6.2017

Nebe je plné hvězd,
slyšíš noční ptáky.
Řeka šumí do tmy.

17.6.2017

Po starém hradě poskakuje pták.
Možná se z dávných časů
vrátil hradní pán.

17.6.2017

Když čas před tebou utíká,
házíš bágl na záda
a zkoušíš ho doběhnout.

Není nic ztracenějšího
než včerejší den.
Pamatuj na zítřek.

Natahuješ ruku,
nakláníš větev,
voníš ke květům.

Na starém hradě,
odkud lidé odešli,
už zase bydlí lidé.

Na louce ležíš,
pomalu usínáš,
hvězdy ti nad hlavou svítí.

Od hradu ke hradu kráčíš,
cestou kupředu
poznáváš minulost.