Rubrika: Haiku

Z vesmíru nese se křik věčnosti, tichý a neslyšný.

Jdes po cestě, střídáš nohy, kolem je les.  

Obloha je rudá, slunce se do vody noří a zhasíná den.

Cesta pod nohama ubýhá. To, co je za tebou, už je pryč.

Lidé ze starého hradu již dávno odešli. Ztraceni v čase.

Červené světlo ohně. Kniha v rukách vypráví příběh.

(with Old Good Tom) Sejdeme se za půlnocí, tam, kde houstne tma, a zapomenem cestu zpátky. 10. 4. 2017 https://www.youtube.com/watch?v=UyxwT01–Ek https://www.youtube.com/watch?v=UyxwT01–Ek

Na křídlech snů rozletíš se do noci a nevrátíš se zpět. 14. 4. 2017

Ptáci už zase zpívají na větvích jaru na pozdrav své písně. 26. 3. 2017

Na Bílé skále stojíš, hledíš do dáli i do sebe. 25. 3. 2017

Kameny mechem obrostlé nesou si v sobě vzpomínky dávno ztracených lidí. 25. 3. 2017

Mezi kamennými valy nesou se tichá slova vyřčená v dávných časech. 25. 3. 2017

Slunce svítí mezi mraky, studený vítr pofukuje. Jsem na cestě. 25. 3. 2017

Jen sám mezi stromy, déšť ti na hlavu padá a nechybí ti město. 11. 3. 2017

Mraky se po nebi honí, zakrývají měsíc a jeho smutnou tvář. 10. 3. 2017