Rubrika: Haiku

Z vesmíru nese se
křik věčnosti,
tichý a neslyšný.

Jdes po cestě,
střídáš nohy,
kolem je les.

Obloha je rudá,
slunce se do vody noří
a zhasíná den.

Cesta pod nohama ubýhá.
To, co je za tebou,
už je pryč.

Lidé ze starého hradu
již dávno odešli.
Ztraceni v čase.

Červené světlo ohně.
Kniha v rukách
vypráví příběh.

(with Old Good Tom)

Sejdeme se za půlnocí,
tam, kde houstne tma,
a zapomenem cestu zpátky.

10. 4. 2017

https://www.youtube.com/watch?v=UyxwT01–Ek

Na křídlech snů
rozletíš se do noci
a nevrátíš se zpět.

14. 4. 2017

Ptáci už zase zpívají
na větvích jaru na pozdrav
své písně.

26. 3. 2017

Na Bílé skále stojíš,
hledíš do dáli
i do sebe.

25. 3. 2017

Kameny mechem obrostlé
nesou si v sobě vzpomínky
dávno ztracených lidí.

25. 3. 2017

Mezi kamennými valy
nesou se tichá slova
vyřčená v dávných časech.

25. 3. 2017

Slunce svítí mezi mraky,
studený vítr pofukuje.
Jsem na cestě.

25. 3. 2017

Jen sám mezi stromy,
déšť ti na hlavu padá
a nechybí ti město.

11. 3. 2017

Mraky se po nebi honí,
zakrývají měsíc
a jeho smutnou tvář.

10. 3. 2017