Básničky

Spa(á)řná

Když se slunci nedaří,
tak se lidi nespaří.
Ale spaří, milý hochu,
stačí přece piva trochu.

Erotická varianta:

Když se slunci nedaří,
tak se lidi nepáří.
Ale páří, milý hochu,
stačí přece viagry trochu.

Špatné ráno zemědělce

Tahle básnička byla na zadaná slova. Jestli si správně pamatuju, tak to asi byla: apokalypsa, traktor, škola. Jestli ještě nějaké, to už nevím.

***

Dnes ráno přišla apokalypsa,
traktorem jsem sousedovi přejel psa.
A jak jsem zdrhal do polí,
naboural jsem do školy.

Veverka

Básnička na zadaná slova: spát, strom, veverka, kebule.

***

Když slunce padá k obzoru
a veverka šplhá nahoru,
šplhá po stromě vzhůru,
strhává všechnu kůru,
až najednou, co se nestalo,
veverce to po stromě ujelo,
přišla rána, tvrdý pád,
strom se tomu musel smát,
když veverka tam dole,
řve: „Jau, moje kebule,
jak se mi tohle mohlo stát!“
Praštila s sebou a šla spát.

Ptákoviny

Co si asi tak představit pod slovem ptákoviny. Básničky černohumorné, vulgárněhumorné, nechutné, trapné a hloupé. Jen pro pobavení. Jestli se vám nebudou líbit, nevadí. Jestli vás přepadne pocit trapnosti, v pořádku. A jestli vás nějaká rozesměje, tak fajn. 🙂

Čerstvě zaschlé

Tak jsem tak uvažoval a nakonec jsem se rozhodl udělat takovou menší čáru u básniček, které se nedotýkají žádného z ostatních „cyklů“ a ty, které vznikly před spuštěním webu, šoupnout do sekce šuplíkové a přidat novou rubriku, kteroužto jsem pojmenoval příznačně Čerstvě zaschlé. Takže jen tomu zaschla propiska či jiné psací náčiní na papíře, tak to půjde sem. A basta…

Básničky. Dost zvláštní kapitolka. Když se ohlídnu zpátky, dost dlouho jsem je ve své tvorbě bral spíše jako druhořadou věc. Povídková tvorba u mě stála výše. Ale přesto jich vznikalo dost a dost, mnohem více než povídek. Fakt je jeden, do básniček se často všechny ty pocity, co se člověku honí hlavou, zachycovaly mnohem jednodušeji.

Básničky dávají mnohem vyšší míru volnosti, hraní si se slovy, s větami, člověk v nich může dělat cokoliv. Může zkoušet různé styly, formy, rýmovat a nebo se držet volného verše, jít přímým tahem na branku nebo vše zamotávat do různých asociací, imaginací a hnát to do sfér, ve kterých se i autor sám může ztratit. A tak se postupem času stalo, že se básničky vyšplhaly na mém žebříčku na roveň ostatního psaného slovat. A zatímco povídky jsou u mě dnes poněkud opomíjené a skoro nevznikají, nějaká ta básnička se čas od času zrodí.

Jak už jsem nakousl, dá se vyzkoušet mnoho různých forem a stylů, psát na různá témata. A ani u mě to není vyjímka. Však si to tu můžete přečíst sami, kam všude jsem zabrousil. Je tu pár ucelenějších celků, ale část Různé, to je opravdu mozaika složená z mnoha odlišných střípků. Více se dozvíte v jednotlivých částech téhle sekce.

Každopádně nepřečtete si tu úplně vše, co jsem kdy napsal. Jsou věci, které jsou dosti příšerné na to, abych je vystavil pohledům čtenářů. Jsou věci, které ilustrují určitou část mého života, ale prostě zveřejnit se nedají. Jejich forma, obsah, vyznění… No sám si to raději moc nečtu, protože je to vážně děs a hrůza. A pak jsou taky věci, které prostě vznikly, měly své určení, dostaly se tam, kam měly, ale čas už na ně navál písek a nevím, jestli by bylo správné ten písek odhrnovat. A něco prostě bylo napsáno, ale je to až příliš jen mé na to, abych to pouštěl ven. Možná, že časem své pohledy změním a přihodím sem i věci, které si teď nechávám pro sebe. No, příliš tomu nevěřím. Ale i tak toho zbylo dost na to, abyste si tu početli, budete-li chtít.

A tak otevřete oči a
shlédněte na papír,
jenž před vás vítr přivál,
přečtěte těch pár slov,
pár vět,
a nechte hlavou znít to,
co ná vás dýchlo
z těch pomalu vybledávajících řádků
starého rukopisu
vzniklého v časech
dávnějších,
než je dnešní den.
A pak…
Pak opusťte své židle
a vyražte vstříc světu
prožívat své vlastní verše,
svou vlastní poezii
života.

Na listech sakury

Víte, co je sakura? Možná jo, možná ne. Sakura je druh japonské třešně. A o to tady jde. O inspiraci japonskou poezií (a taky čínskou, zkrátka asijskou). Kdysi se mi dostal do rukou výběr staré japonské poezie v překladu Bohumila Mathesiuse. A tématika oněch básniček mě zaujala. A tak jsem se pak trochu víc porozhlížel po japonské a čínské poezii a něco málo si ještě do sbírky přidal. Pročítal jsem si je a líbily se mi čím dál víc. Básničky o samotě, o lásce, o přírodě. Podané zvláštním způsobem. A tak jsem si to chtěl taky vyzkoušet. Z možných způsobů psaní jsem si vybral zjednodušený styl ABCDB. Zjednodušený proto, že v originále se tam přesně počítají i slabiky. A to by mi v češtině dělalo docela slušný problém. Takže jsem se na to vrhnul a vzniklo pár básniček, ve kterých je na pár řádcích zachyceno něco mých pocitů či pohledů na svět kolem. Víc asi nemá smysl se rozepisovat a něco povídat. To hlavní jsou přece básničky a tak si je přečtěte. Z nich to pochopíte nejlíp.