V jednom povídání o tvůrčím psaní v jednom nejmenovaném českém časopise věnujícím se fantastice jsem se před časem dočetl o jedné z metod, tak si cvičit psaní. Inu, vlastně je to metoda stará, kterou samozřejmě znám, jen mě nikdy moc nenapadlo ji aplikovat na mé prozaické psaní a trochu si potrénovat a zase to trochu rozjet. Ale protože jsem se vloni rozhodl, že to zase rozjet zkusím, tak jsem si i prubnul tohle cvičeníčko. A tak jsem otevřel namátkově jednu knihu z knihovny, namátkově poslepu ulovil pět slov a psal… Vznikla z toho úplně obyčejná klasika, která asi nepatří jinam, než sem na web. Téma otřepané, zpracování také, prostě jen cvičení vzniklé ze slov: Hromada, práce, rostlina, stříhání, zrcátko.
Seděl jsem za stolem a hleděl na okno. To, co se dělo za ním, mě ale nezajímalo. To podstatné, co jsem sledoval, stálo na parapetu. Rostlina, kterou jsem před dvěma měsíci zakoupil od jednoho týpka na trhu. Prodával různé kaktusy, masožravky a podobné rostliny. Zeptal jsem se ho, jestli nemá něco netradičního, nějakou kytku, co nemá doma každý, nějakou zvláštnost. Chápavě se usmál, sáhl pod pult a vyndal květináč vysoký asi deset centimetrů a stejně tak široký. V něm byla v substrátu zasazená malá rostlina, sotva pět centimetrů vysoká, jeden tlustý stvol na vrchu s trubkovitým úzkým bílým květem a pěti zelenými listy kolem stvolu. Nevypadala nic extra a když jsem se kysele zatvářil, ten týpek mě začal uklidňovat. Že prý sice vypadá obyčejně, ale je to fakt zvláštní kytka, dovezená z hloubi pralesa Jižní Ameriky a vlastní ji u nás jen pár jedinců. No, moc jsem mu to nežral, ale za dvě stovky, co za ní chtěl, jsem ji nakonec vzal. Ještě mi přidal pár rad, jak se o ní starat. Zalévat nemusím, kytka si potravu obstará sama, je to masožravka a hmyz si naláká. A když není dost hmyzu, tak prostě hibernuje a potravu nepotřebuje. Jen nesmím zapomenout na jednu věc, kytce pravidelně rostou šlahouny, které je potřeba okamžitě po jejich vyrašení ostříhat. Zeptal jsem se ho, proč. Prý je to prostě důležité. Inu, divnej týpek.
Jenže teď tu sedím a čumím jak puk na tu kytku. Mám ji doma dva měsíce. Přinesl jsem ji a měla pět centimetrů. Teď byla vysoká skoro metr a se stvolem kolem deseti centimetrů tlustým. Květ narostl také a tvořil skoro třetinu výšky rostliny. Její listy už byly dlouhé skoro třicet centimetrů. A to nejdelší, co na ní bylo, bylo asi deset přes metr a půl dlouhých šlahounů. Věděl jsem, že je mám stříhat, což jsem také prvních čtrnáct dní poctivě dělal. Jenže pak jsem měl hromadu práce, domů jsem chodil pozdě večer a rovnou spát. Nakonec jsem musel na čtrnáct dní i pracovně odjet. Když jsem se vrátil a našel rostlinu takhle vzrostlou, zarazilo mě to. Co proboha žrala? V bytě nebyl sice jediný pavouk, jediná moucha, ale po té troše hmyzu přece nemohla takhle narůst.
Vysvětlení mi podala sousedka, která se mě ptala, jestli jsem neviděl její kočku, že už ji skoro měsíc nemůže najít. Myšlenka, která mě napadla, byla bláznivá, neuvěřitelná, ale po důkladném zvážení se ukázala jako jediná možná. Však jsem měl malý problém s tím, že jsem pravidelně nechával pootevřené okno od pokoje. Zajištěné zarážkou, ale s mezerou dost širokou. Hlavní důkaz jsem ale dostal sám na své vlastní oči.
Stál jsem v pokoji zády k oknu u skříně. Náhodou jsem pohlédl do zrcátka visícího vedle na zdi, které tam zůstalo po mé ex. To, co jsem v něm viděl, mě opravdu zaskočilo. Na venkovní parapet okna přiletěl kos. Zacvrlikal a rozhlížel se kolem. V tu ránu šlahouny rostliny vystřelily prudkou rychlostí do mezery v pootevřeném okně, pevně omotaly kosa a dřív, než vůbec stačil pochopit, co se děje, vtáhly ho dovnitř. Pak ho svíraly víc a víc, celé ho omotaly, až mi zcela zmizel z očí. Otočil jsem se a sledoval, co se bude dít dál. Zaslechl jsem jen slabé pípnutí a to bylo poslední, co kos na tomhle světě udělal. Po chvíli se šlahouny rozmotaly a jeho mrtvolku jeden z nich zasunul do květu. Do hodiny se rozložila.
Teď jsem seděl za stolem a hleděl na kytku. Věděl jsem, co musím udělat. Dřív, než povyroste ještě víc. Musím napravit, co jsem zanedbal. Uchopil jsem nůžky ležící přede mnou a šel k rostlině. Natáhl jsem ruku k jednomu šlahounu a chtěl střihnout. V ten moment se ale šlahoun vymrštil a omotal se kolem ruky. Hned vzápětí se vymrštil i druhý k druhé ruce. Další jsem cítil na svém krku a tři kolem trupu. Než jsem si stačil uvědomit, co se děje, měl jsem je omotané i kolem nohou. Trhl jsem sebou ve snaze se osvobodit. Marně. Síla, kterou mě šlahouny svíraly, jasně napovídala, že rostlina vyrostla už dostatečně…
