Dlouhovlasý mladík ve vytahaném šedém triku s potiskem Ježíše, hnědých kraťasech a sandálech kráčel ulicí a táhl za sebou starou tašku na kolečkách. U schránek se vždy zastavil, vyndal z ní letáky a rozstrkal je do děr bez ohledu na nálepky zakazující vhazování reklam. Jen ať si přečtou, co přijde. Jen ať vědí.
Došel na křižovatku a zastavil na přechodu mezi skupinkou dalších čekajících. Kýchl. Ani si nedal ruku před ústa, jak ho vždy učili. Bylo mu to jedno. I pohoršené pohledy lidí kolem. Jen sáhl do tašky pro pár letáčků a začal je okolostojícím nabízet. Někdo si ho ani nevšiml, někdo nahlédl na výrazný nadpis a odmítl, někdo si bezmyšlenkovitě leták vzal a strčil do kapsy, někdo si vzal, přečetl a pak vyhodil do koše. Pokrčil rameny. Netrápil se tím. Jejich chyba, že nestojí o varování.
Na semaforu se rozsvítila zelená. Skupina lidí se dala do pohybu. Chvilku postál a pak šel za nimi. Když došel na druhý chodník, pokračoval ve svém stereotypu. Zastavit u dveří, nastrkat do schránek, rozdávat kolemjdoucím. Jeden z mužů se zastavil a nahlas se začetl.
„Konec světa se blíží. Jezdci Apokalypsy brzy přicválají a smrt začne kosit miliony. Zbývá jen málo času, abyste se obrátili k Bohu a jeho synovi, Ježíši Kristu a modlili se za spasení.“
Muž zakroutil hlavou a leták roztrhal.
„Proč proboha rozdáváš takový sračky?“
Mladík se jen usmál a pokrčil rameny. Necítil potřebu s mužem debatovat. Muž odešel pryč a on pokračoval dál. Došel na zastávku zaplněnou čekajícím davem lidí. Prodral se do jeho středu. Přitom rozdal pár dalších letáků.
„Jaká zase kurva Apokalypsa? To už s tím zase někdo votravuje?“
Nereagoval. Nepotřeboval. Věděl své. Chtělo se mu kýchnout. Rozhlédl se. Matka s dítětem, mladý zamilovaný pár, důchodci a další běžní lidé. Vlastně na tom nezáleželo. A tak se tomu nebránil a naplno kýchl…
