Tak jsem strávil nedělní večer ve společnosti jednoho malého a vlastně docela obyčejného filmu The Station Agent od režiséra Thomase McCarthyho. A byla to příjemná hodinka a půl.
Člověk se někdy rád koukne na velké filmy, které toho hodně řeší, tlačí emoce a útočí na diváka, jak jen můžou. Proč ne. Ale tenhle film byl úplným opakem. Příběh o samotě, přátelství, uzavření i nových pohledech na svět. O chození po kolejích, vagonech, sledování vlaků. Příběh o upovídaném Joeovi, který se stará o svého nemocného otce a vede za něj pojízdné občerstvení. O trochu potrhlé Olivii, která ztratila svého syna a odstěhovala se od svého muže. A hlavně o milovníkovi vlaků Finovi, nepříliš upovídáném a trochu uzavřeném liliputovi, kterému jeho zesnulý přítel odkázal malou zrušenou stanici kdesi v zapadlém městečku v New Jersey. O třech více nebo méně samotářích, kteří si k sobě našli cestu.
Nemá příliš významu popisovat děj. Prostě si ten film pusťte. Plyne velice příjemně, netlačí na pilu, emoce z něj neprýští proudem, ale přesto je tam jasně cítíte. S příjemnou poklidnou hudbou, která vše jen doplňuje a nesnaží se na sebe urvat pozornost. Se skvělými hereckými výkony všech, co tam hráli. Prostě pohodový, ale krásný film. Zkuste si ho sehnat. Možná, že se vám bude líbit, jako mě.
