Dneska je úplněk. Zakulacený měsíc si to valí temnou polozamračenou oblohou a já si tak vzpomínám na jednu věc, co jsem kdysi napsal. Čas ji zveřejnit…
***
Přišel úplněk,
v tobě se probouzí
nejtemnější stránka
tvého já a ty
nemáš sílu ji
zastavit.
Tělesná i duševní
transformace probíhá
pomalu a ty
trpíš.
Pak již nejseš sám
sebou.
Vybíháš do lesů,
připojuješ se ke smečce
svých divokých
bratří a noční lov
začíná.
První z obětí končí
na zemi roztrhaná
na cáry a pak
přicházi další a
další.
Ráno se probouzíš
na zemi ve svém
domě v krvavé
louži.
Jen pomalu přichází
uvědomění tvých
nočních činů.
Bojíš se další noci
ovládnuté úplňkovým
měsícem.
Doufáš, že přiletí
ten spásný kousek
stříbra a ukončí tvé
trápení.
Zatím můžeš jen
trpět a se strachem
sledovat proměny
tolik nenáviděného
měsíce.
