Bardská klání… To je ale dávná historie… Nějakým blíže nespecifikovaným způsobem jsme takhle s kamarádem Wendysem na webcancáku (návštěvní knize) našeho turistického oddílu Severka začali společně básnit. První kroky vznikly tak zcela samovolně, Wendys něco nahodil, já navázal, on po mě… Ty první společné mixované věci uvádím zde. Následně jsme nahazovali každý pár svých vlastních kousků. Některé z nich, které tam vznikly jsou zde na webu: tady a tady. Jenže ne všichni měli pro naše autorské tvoření pochopení a tak jsme byli víceméně vykázáni do skrytu našeho neveřejného tvůrčího fóra, které jsme založili původně s úmyslem, že na něm budeme chystat různé tvůrčí věci, které pak budeme na akcích realizovat. A tak jsme se přesunuli, založili si komůrku s názvem Bardská klání a výstižným podtitulem, který se mě i po těch letech strašně líbí (a vymyslel ho Wendys, ne já): „Místo kordů tu budou svištět pera… “ Vždy jeden z nás nahodil téma a pak jsem na to téma oba něco napsali. A ačkoliv nám to nakonec moc dlouho nevydrželo, tak nějaké výsledky a nějaké výtvory to přineslo. Ty své zde zveřejním v samostatných příspěvcích. Takže: „Do střehu!“
***
W:
To, co zítra se stane, nikdo nečeká, to, co zítra se stane, básníci ve svých dílech popisují,
to, co se zítra stane… na to už dlouho čekám.
Z:
To, co včerejší den přinesl, rukama protéká. Co zítřejší den přinese, rukama protéká.
Co dnešní den přináší, rukama pevně uchop…
W:
Když rukou neuchopíš tu naděli vratkou, ona vratká zůstane,
když proteče ti jako voda z rukou, neskutečnou navždy zůstane…
Z:
Co slunce sežehlo na popel, noc už těžko vskřísí.
Co jednou si po poli rozesel, to těžce potom sklízíš…
27.-.28.5.2008
***
Mamon
Z:
Mamon zaslepil mi moje oči,
neznám radost, neznám krásu,
jen kolem mamonu se stále točím,
jen bohatství přinese mi spásu.
W:
Vím že ty nejsi taková,
mamonem posedlá,
ty nejsi jako ostatní,
ty vlastníš krásu nevšední,
s tebou ostatní lidé mizí,
mé oči už jen tvé vidí.
1.- 2.6.2008
