Cesta v temnotách

Když jsem napsal Ráno v ulicích a pustil ho ven, kdosi mi řekl, že jdu do sebe a píšu konečně něco optimistického. A tak jsem napsal tohle, abych všem ukázal, kudy mé kroky stále vedou!!! 😉

***

Kráčím po cestě, nad kterou už slunce zhaslo,
havran černý provází mne stále.
Duši mou si ďábel krutý do své moci bere
a anděl leží mrtev v trávě zdupané po pekelném bále.

Za sebou jsem nechal radost,
kousky srdce každým krokem ztrácím,
nikde není vidět žádné světlo,
ať jdu vpřed a nebo se cestou vracím.

Naději odnáší na svých křídlech havran,
který stále pronikavě kráká a kráká a kráká…
Lehám do trávy, ďábel se nade mnou směje,
a mně se teď navždy před očima smráká.

1. 6. 2008

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..