Rubrika: Klouzání po mléčné dráze

Paprsky podvečerního slunce se odrážely od oken, řeka plynula, mušky poletovali vzduchem, vítr jen tak lehce vanul, mraky se potulovaly po obloze, z ulic se linul hukot aut, vlak duněl na mostě, psy štěkali, ptáci zpívali, lidi byli v pohodě. V podstatě obyčejný, klidný, jarní podvečer… 10. 5. 2001

S tváří nastavenou větru naslouchám jeho vyprávění. Poslouchám, jak mi šeptá do uší o tom, co viděl, o tom, co slyšel, o tom, kde byl. A já mu povídám: „Jó, na světě je krásně.“ A on se rozletí do světa, a pak mi přináší tisíce vůní, tisíce zvuků, tisíce slov… A nakonec mi odpovídá: „Jó,…

Vítr vane, stromy se ohýbají, spadané listí létá vzduchem a mě je chladno. Ten vítr přihnal mraky, zakryly slunce a to teď nehřeje. Dokonce spadlo i pár zbloudilých kapek deště. Ale co. Vždyť je teprve duben a vládu nad krajem pevně drží aprílové počasí… 12. 4. 2001

Les přede mnou se ztrácí v jakémsi šedivém oparu. Snad je to lomem slunečního světla, snad je to tím, že jsou stromy ještě bez listí, že ten šedivý opar ze slunečního světla vypadá tak zvláštně a dává lesu tak podivnou tvář. Je to zajímavé vidět šedivý les… 12. 4. 2001

Pod hvězdnou oblohou si člověk připadá takový malinký, jako takové nic. Jakoby se pod těma všema hvězdama a souhvězdíma, pod tím tmavým nekonečnem, ztrácel. Vlastně je to ale jen pocit, jen klamný pocit. Protože najednou zjistíš, že nejsi pod hvězdama, že jsi mezi nima, že jsi jejich součástí, součástí nekonečna… 11. 3. 2001

Venuše, královna noci. Večernice, zvou ji lidé odpradávna. Už dlouhé věky se jejich očím zjevuje s příchodem noci. Někdy jí přisuzují magickou moc. Kdo ví, zda nějakou má. To ví jen ona sama. A třeba jo. Třeba to tiché přání, které k ní posíláš, třeba k ní dolétne, třeba ho uslyší a vyplní. Třeba… Vždyť…

Sluneční paprsky se odrážely od skal, a i když vzduch okolo byl chladný, pomalu nabíraly tu správnou hřejivou sílu. Byl teprve únor, ale sníh už byl pryč. Jehličí stromů mělo na slunci krásnou zelenou barvu, a i ta tráva byla jasnější. A ačkoliv mělo být do jara ještě daleko, vždyť ani sněženky ještě nekvetly, skoro…

Je to nádhera, vidět město pod sněhem. Je to nádhera, dívat se skrz miliony vloček, které se snáší z nebe a které vítr rozsévá všude kolem. Možná, že je sníh studený a mokrý. Ale jedině on dokáže vytvořit tak krásné obrazce a scenérie, od kterých se nedají odtrhnout oči a které lze jen těžko popsat…

Město ukryté pod bílou přikrývkou, stromy zahalené do sněžného hávu. Procházíš závějemi a další a další sníh se snáší z oblohy, na níž skrz mraky prosvítá měsíc. Zavři oči a poslouchej. Uslyšíš, jak vločky dopadají na zem. Zavři oči a vnímej. Ucítíš, jak ti tajou na tvářích. Otevři oči a rozhlédni se. Tohle je ta…

Vyšel měsíc, jeho malý srpeček, sotva svítící. I ta večernice je jasnější. Ale nebude to trvat dlouho, jen pár dní, než bude zase jasný, jako dřív. Jen pár dní a bude úplněk… 28. 1. 2001

Už jsem dlouho neviděl Velký vůz, a taky Malý vůz, a Severku, ty věčné souputníky plující hvězdnou oblohou. Noc co noc se vracejí, noc co noc svítí nad našimi hlavami, jenže ne vždy je mohou naše oči spatřit. Ale dnes tomu tak je… 26. 1. 2001

Měsíc na obloze, za chvíli bude pohlcen temným stínem, ztracen v temnotě. Zatím ale, snad jakoby se bál, se zoufale snaží schovat za mraky. Ty se ale protrhávají, aby tak nikdo nepřišel o tu zvláštní podívanou. Pssst, už to začíná… 9. 1. 2001

Na jednom konci oblohy svítí měsíc, na druhém večernice a každý si svítí tu svou. Kdo z nich je krásnější. Oba dva přitahují pohled pozorovatele, oba dva přitahují slova básníků, oba dva jsou… Symboly noci. A oba dva se mi líbí… 9. 1. 2001

Podivná noční krajina pod měsícem a hvězdami vystupujícími z mraků. Okolo je pomalu rozplývající se mlha. Tam někde vpředu je vesnice. Jen letmé světlo v dáli udává správný směr. Jinak tu panuje zima, ticho a klid… 30. 12. 2000, Kanina, Kokořínsko

Den po štědrém večeru začal padat sníh. Snášel se z oblohy na noční město, do svitu lamp, lidem na hlavy, na silnice, na svět. A ráno… Ráno možná bude vše bílé. To zima nadělila svůj vánoční dárek… 25. 12. 2000