Rubrika: Na listech sakury

Černá tma kolem,
ticho a les.
Plamen v krbu
klid v hlavě
na chvíli vnes…

Ze dne do noci,
z noci do dne,
sem tam v přírodě
občasná pohoda
pro klid duše bodne..

Po dlouhých měsících
kroky tvé do přírody míří…
Pod šeptajícími stromy
se duše tvá se sebou
zase smíří…

Hvězdy nade mnou svítí
z nočního nebe.
Pod jejich svitem
po cestách bloudím
a hledám tebe.

Pod noční oblohou
na zemi sedím.
Na stejné hvězdy,
jako ty v dálce,
nahoru hledím…

Je právě poledne,
vyšehradské zvony bijí.
Hradby kol kolem,
cestičky v parku,
mnoha lidmi žijí.

Pár starých zdí hradu,
co na kopci stojí.
Dotýkáš se jich
a z dávných časů
příběhy k tobě promlouvají.

Na vysoké hoře,
v království letících ptáků,
stojíš a rozhlížíš se,
natahuješ ruce
a dotýkáš se mraků.

Vločky sněhu z nebe
pomalu snáší se.
Kráčíš zimní krajinou
a stopy za tebou
pomalu ztrácí se.

Ledová ruka
tvou tvář hladí.
Pod bílým sněhem
navždy se skryje
tvé mládí.

Doteky listí
na tvé tváři.
Pomalu ztrácí se.
Jen kapky deště
po nich září.

Po nebi plují
veliké mraky.
Tam, kam míří,
někdy bych chtěl
odplouti taky.

Voda z nebe padá
jak ztracená řeka.
Hledím smutně vzhůru
a ona v kapkách
mi do očí stéká.

Mraky se protrhly
a je zase modré nebe.
Slunce mě našlo.
Tak ho posílám,
ať najde i tebe.

Mlha se tiše
mezi stromy valí.
Smutek a žal,
i lidský úsměv,
všechno jen šedě halí.