Tahle báseň uplyne jak voda v řece. Pár písmen, pár slov, pár vět… A stejně je krásná přece.
Rubrika: Básničky
… (Růže)
Proplítám se chaosem všedních dnů… Někdy nevím, co se děje. Okolo mne rostou růže, ruce mám rozpíchané od trnů. Nevím, jak je utrhnout. Jen jsem si přivoněl…
Lucerna
Až skončí svět a zhasne slunce, já tu budu a budu svítit, abys věděla kam jít.
Hudba
Posloucháš hudbu, line se z repráků, pár rychlých rytmů. Tělo se hejbe, za psacím stolem tančíš jak blázen.
Terč
Pár slov o jedné, co stojí za rohem. Neslyší nic. Až hlasitý smích dolehl jí k uším. Stala se terčem vtipů.
Utajená
Nevyřčená slova, zůstávají utajená, bloumají si hlavou, ještě po nějaký čas, pak jednou zapadnou a mě to bude líto.
Země vybydlená
Kdysi tu někdo byl. Někdo podstatný. Pak jednou odešel. Někdy v dlouhém čase poté jsem napsal tohle. A pak jsem si uvědomil, co jsem to vlastně napsal, že možná… Psát to sem nebudu, ale já to vím… *** Kde jsi chtěl žít, tam žít se nedá. Země vybydlená… Rozbitý dům a uschlý strom. Země vybydlená……
Tak nějak málo…
Tak nějak málo tančím, zpívá si jeden, a já jen po břehu kráčím dál, ať si klidně zpívá, já prostě půjdu dál, protože to tak chci, a není zatím konce té řeky, co kolem mě teče, a já se možná jednou otočím a půjdu zpátky, proti proudu, až dojdu k prameni a tam se napiju…
Hvězdy přání nenosí
Letěla hvězda z nebe a já jen tiše zašeptal své přání. Vím, že se nesplní. Hvězdy přece přání nenosí. A vadí to snad? Vždyť můžu před usnutím si v klidu snít, že by se jednoho dne stalo skutečností. Lépe se pak usíná…
Básničkový maraton
Jen oči běží po řádkách, hltají písmena, tvoří z nich slova a cosi v hlavě se skládá ve zvláštní obraz pocitů.
Podvečer
Paprsky podvečerního slunce se odrážely od oken, řeka plynula, mušky poletovali vzduchem, vítr jen tak lehce vanul, mraky se potulovaly po obloze, z ulic se linul hukot aut, vlak duněl na mostě, psy štěkali, ptáci zpívali, lidi byli v pohodě. V podstatě obyčejný, klidný, jarní podvečer… 10. 5. 2001
Rozhovor s větrem
S tváří nastavenou větru naslouchám jeho vyprávění. Poslouchám, jak mi šeptá do uší o tom, co viděl, o tom, co slyšel, o tom, kde byl. A já mu povídám: „Jó, na světě je krásně.“ A on se rozletí do světa, a pak mi přináší tisíce vůní, tisíce zvuků, tisíce slov… A nakonec mi odpovídá: „Jó,…
Aprílové počasí
Vítr vane, stromy se ohýbají, spadané listí létá vzduchem a mě je chladno. Ten vítr přihnal mraky, zakryly slunce a to teď nehřeje. Dokonce spadlo i pár zbloudilých kapek deště. Ale co. Vždyť je teprve duben a vládu nad krajem pevně drží aprílové počasí… 12. 4. 2001
Šedivý les
Les přede mnou se ztrácí v jakémsi šedivém oparu. Snad je to lomem slunečního světla, snad je to tím, že jsou stromy ještě bez listí, že ten šedivý opar ze slunečního světla vypadá tak zvláštně a dává lesu tak podivnou tvář. Je to zajímavé vidět šedivý les… 12. 4. 2001
Hvězdná obloha
Pod hvězdnou oblohou si člověk připadá takový malinký, jako takové nic. Jakoby se pod těma všema hvězdama a souhvězdíma, pod tím tmavým nekonečnem, ztrácel. Vlastně je to ale jen pocit, jen klamný pocit. Protože najednou zjistíš, že nejsi pod hvězdama, že jsi mezi nima, že jsi jejich součástí, součástí nekonečna… 11. 3. 2001