Rubrika: Básničky

Venuše, královna noci. Večernice, zvou ji lidé odpradávna. Už dlouhé věky se jejich očím zjevuje s příchodem noci. Někdy jí přisuzují magickou moc. Kdo ví, zda nějakou má. To ví jen ona sama. A třeba jo. Třeba to tiché přání, které k ní posíláš, třeba k ní dolétne, třeba ho uslyší a vyplní. Třeba… Vždyť…

Sluneční paprsky se odrážely od skal, a i když vzduch okolo byl chladný, pomalu nabíraly tu správnou hřejivou sílu. Byl teprve únor, ale sníh už byl pryč. Jehličí stromů mělo na slunci krásnou zelenou barvu, a i ta tráva byla jasnější. A ačkoliv mělo být do jara ještě daleko, vždyť ani sněženky ještě nekvetly, skoro…

Je to nádhera, vidět město pod sněhem. Je to nádhera, dívat se skrz miliony vloček, které se snáší z nebe a které vítr rozsévá všude kolem. Možná, že je sníh studený a mokrý. Ale jedině on dokáže vytvořit tak krásné obrazce a scenérie, od kterých se nedají odtrhnout oči a které lze jen těžko popsat…

Město ukryté pod bílou přikrývkou, stromy zahalené do sněžného hávu. Procházíš závějemi a další a další sníh se snáší z oblohy, na níž skrz mraky prosvítá měsíc. Zavři oči a poslouchej. Uslyšíš, jak vločky dopadají na zem. Zavři oči a vnímej. Ucítíš, jak ti tajou na tvářích. Otevři oči a rozhlédni se. Tohle je ta…

Vyšel měsíc, jeho malý srpeček, sotva svítící. I ta večernice je jasnější. Ale nebude to trvat dlouho, jen pár dní, než bude zase jasný, jako dřív. Jen pár dní a bude úplněk… 28. 1. 2001

Už jsem dlouho neviděl Velký vůz, a taky Malý vůz, a Severku, ty věčné souputníky plující hvězdnou oblohou. Noc co noc se vracejí, noc co noc svítí nad našimi hlavami, jenže ne vždy je mohou naše oči spatřit. Ale dnes tomu tak je… 26. 1. 2001

Měsíc na obloze, za chvíli bude pohlcen temným stínem, ztracen v temnotě. Zatím ale, snad jakoby se bál, se zoufale snaží schovat za mraky. Ty se ale protrhávají, aby tak nikdo nepřišel o tu zvláštní podívanou. Pssst, už to začíná… 9. 1. 2001

Na jednom konci oblohy svítí měsíc, na druhém večernice a každý si svítí tu svou. Kdo z nich je krásnější. Oba dva přitahují pohled pozorovatele, oba dva přitahují slova básníků, oba dva jsou… Symboly noci. A oba dva se mi líbí… 9. 1. 2001

Podivná noční krajina pod měsícem a hvězdami vystupujícími z mraků. Okolo je pomalu rozplývající se mlha. Tam někde vpředu je vesnice. Jen letmé světlo v dáli udává správný směr. Jinak tu panuje zima, ticho a klid… 30. 12. 2000, Kanina, Kokořínsko

Den po štědrém večeru začal padat sníh. Snášel se z oblohy na noční město, do svitu lamp, lidem na hlavy, na silnice, na svět. A ráno… Ráno možná bude vše bílé. To zima nadělila svůj vánoční dárek… 25. 12. 2000

Na jednom konci oblohy svítí měsíc. Z druhého padá voda. Prazvláštní kombinace. Dívám se na měsíc a zachytávám kapky deště na klobouk. A možná, že tomu tak má být, dnes večer. Že se měsíc jen ukázal v protrhaných mracích, aby oznámil, že tady stále je. A pak se zase schová za deštěm… 12. 12. 2000

Moct se tak klouzat po mléčné dráze. Kličkovat mezi hvězdami, zajít na kus řeči s Marsem, usmát se na Venuši. Možná, že tam někde na hvězdách je život. Možná, že je tam někdo, kdo se taky vydal na mléčnou dráhu. A až se tam potkáme, řekneme si: „Ahoj, jak se máš.“ A pak se budeme…

Podzimní větry jsou tak zvláštní. Vanou si po kopcích, jsou studené, mrazivé. Hodně toho viděly, hodně toho vědí a hodně ti toho řeknou. Víš, ty větry poznají, jaký jsi, poznají, co si myslíš, a poslouchají, co jim říkáš. A až najdou někoho, kdo jim umí naslouchat, budou mu o tobě vyprávět… 21. 10. 2000, Vlčí…

Po dlouhé době zase byly vidět hvězdy. Zářily na obloze, jedna vedle druhé, přesto sobě vzdálené miliardy kilometrů. Zdají se tak blízko, tak blízko, na dosah ruky… Jak dlouho tam asi svítí. Miliony let. Miliony let, co první paprsek světla dolétl k Zemi. Některé už tam možná ani nejsou. Zůstalo jen světlo, jako upomínka na…

Větrná Jedlová, vysoká Jedlová, krásná Jedlová. Jedlová pod hvězdami, Jedlová mezi tisíci světel. Jen se rozhlédni z jejího vrcholu. Tady netřeba slov. A tak jen mlčky stůj, nech si čechrat vlasy větrem a naslouchej, jak k tobě hovoří. Naslouchej šumění stromů, naslouchej hvězdám nad sebou, naslouchej sobě. Uslyšíš, jak říkáš: „Tohle za to stojí!“ 30….