Viděl jsem z nebe padat hvězdu. Prolétla oblohou a zabořila se kamsi mezi stromy. Okamžitě jsem tam běžel. Ležela tam, svítíci, vprostřed velkého kráteru. Šel jsem k ní a zkusil ji zvednout. Byla lehounká, jako pírko. Ale byla celá rozpálená, jak prolétla oblohou. Popálil jsem si o ni dlaně. Tak jsem ji nechal ležet a sedl si na kraj kráteru. Počkám, až trochu vychladne a pak ji zkusím vrátit zpět na jasné noční nebe…
![Sdílej na Facebooku Facebook](http://zdenek.hulbach.cz/wp-content/plugins/social-media-feather/synved-social/image/social/regular/48x48/facebook.png)
![Sdílej na Twitteru twitter](http://zdenek.hulbach.cz/wp-content/plugins/social-media-feather/synved-social/image/social/regular/48x48/twitter.png)
![Pošli emailem mail](http://zdenek.hulbach.cz/wp-content/plugins/social-media-feather/synved-social/image/social/regular/48x48/mail.png)