Viděl jsem z nebe padat hvězdu. Prolétla oblohou a zabořila se kamsi mezi stromy. Okamžitě jsem tam běžel. Ležela tam, svítíci, vprostřed velkého kráteru. Šel jsem k ní a zkusil ji zvednout. Byla lehounká, jako pírko. Ale byla celá rozpálená, jak prolétla oblohou. Popálil jsem si o ni dlaně. Tak jsem ji nechal ležet a sedl si na kraj kráteru. Počkám, až trochu vychladne a pak ji zkusím vrátit zpět na jasné noční nebe…
