To tehdy šel jeden. Šel přírodou a přitom se díval kolem sebe. Na zelené stromy, na zvířata i na modrou oblohu nad sebou. Pak potkal druhýho. Slovo dalo slovo a dál šli dva. Šli přírodou, povídali si a přitom se dívali kolem sebe. Na zelené stromy, na zvířata i na modrou oblohu nad sebou. Pak potkali třetího. Slovo dalo slovo a dál šli tři. Šli přírodou, povídali si a přitom se dívali kolem sebe. Na zelené stromy, na zvířata i na modrou oblohu nad sebou. Pak potkali čtvrtýho. Čtvrtý se na ně zvědavě podíval a zeptal se, kam jdou. „No, kam?“ podívali se na sebe ti tři. Pak s úsměvem pokrčili rameny a ten jeden povídá: „Jen tak.“ „Jen tak?“ zamyslel se ten čtvrtej. Pak se usmál. „Tak to jdu s vámi.“ A dál šli čtyři… A proč vám to všechno vůbec píšu? To já jen tak…
