Když jsem ráno vstal, tak venku padal sníh

Když jsem ráno vstal, tak venku padal sníh,
já probudil se tam, kde chtěl jsem být,
jen neměl jsem to, co chtěl jsem mít,
a venku se stále snášel sníh.

Když jsem ráno vstal, tak venku padal sníh,
pod oknem ržál kůň, že mám ven za ním jít,
že mám vzít meč a jít se s drakem bít,
a kolem něj se stále snášel sníh.

Já vyšel ven a tam jak rampouch stál,
ten kůň tam nebyl a já se náhle bál,
že ten kůň se mi možná jenom zdál,
a kolem mě se sníh snášel dál.

Já sebral svůj meč a šel tím sněhem vpřed,
neviděl jsem na krok, tak zabloudil jsem hned,
meč mě v ruce studil, jako bych držel led,
a sníh zatím pokryl celý svět.

Náhle uslyšel jsem řev a v hrůze zůstal stát,
snad uslyšel jsem draka, s nímž jsem se měl rvát,
meč jsem pevně svíral a chtěl se přestat bát,
a jen krystaly sněhu se mi do očí začly drát…

Pak náhle prudký vichr jen kolem mě vál,
a já náhle věděl, odkud ten drak řval,
byl všude kolem mě a strašlivě se smál,
a na mé mrtvé tělo se jen sníh snášel dál…

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..