Když jsem ráno vstal, tak venku padal sníh,
já probudil se tam, kde chtěl jsem být,
jen neměl jsem to, co chtěl jsem mít,
a venku se stále snášel sníh.
Když jsem ráno vstal, tak venku padal sníh,
pod oknem ržál kůň, že mám ven za ním jít,
že mám vzít meč a jít se s drakem bít,
a kolem něj se stále snášel sníh.
Já vyšel ven a tam jak rampouch stál,
ten kůň tam nebyl a já se náhle bál,
že ten kůň se mi možná jenom zdál,
a kolem mě se sníh snášel dál.
Já sebral svůj meč a šel tím sněhem vpřed,
neviděl jsem na krok, tak zabloudil jsem hned,
meč mě v ruce studil, jako bych držel led,
a sníh zatím pokryl celý svět.
Náhle uslyšel jsem řev a v hrůze zůstal stát,
snad uslyšel jsem draka, s nímž jsem se měl rvát,
meč jsem pevně svíral a chtěl se přestat bát,
a jen krystaly sněhu se mi do očí začly drát…
Pak náhle prudký vichr jen kolem mě vál,
a já náhle věděl, odkud ten drak řval,
byl všude kolem mě a strašlivě se smál,
a na mé mrtvé tělo se jen sníh snášel dál…
