Jsem měsíc a nocí se toulám,
po nebi pluju odnikud nikam,
dolů se koukám, je tam tma tmoucí,
a já jsem lampou po nebi ploucí.
A noční pasekou tančí si víla,
před lidským zrakem se do lesa skryla,
v nočních stínech cítí se volná,
k malé šou pro les je snadno svolná.
Po nebi kráčím, kolem jsou hvězdy,
velkým vozem se po nebi svezly,
a pak si hrají na mléčné dráze
velkou hravost mají v povaze.
A bílá víla začla si zpívat
je tak krásná a já musím se dívat,
pak náhle nocí ozve se rána
a tahle píseň nebude dozpívána.
Skrytý lovec, pušku si čistí,
celou dobu byl schovaný v listí,
číhal tam zrádně na kořist snadnou,
na bílé květy kapky krve spadnou.
Noc je tak temná a lovec si píská
pár hvězd slétlo, chtěj vidět to zblízka,
nad bílým tělem krouží jak ptáci
a pak spolu s ním na nebe zpět se vrací.
Noční lovec nahoru střílí,
má dobrou mušku, jen sotva se zmýlí,
hvězdy padají mrtvé na zem
a bílé tělo bez opory padá rázem.
Víc nechci vidět, volám si mraky,
všechno skryjí a mě taky,
jen ať je všude jenom tma tmoucí,
ať se ztratí i měsíc nemohoucí…
