Dnes jsem narazil čiročirou náhodou na jeden článeček. A jako člověka, který má pro rozhledny slabost, mě to zaujalo. A tak šup sem s tím…
Vzpomínky na dětství jsou krásná záležitost. Na to, co jsme prožili, co nás učili naši rodiče a prarodiče, kam nás brali a co nám ukazovali. Na některá z těch míst se rádi vracíme a máme je doživotně vpálené do našeho nitra. A pan František Hubař byl do jednoho takového místa tak hluboce zakořeněn, že si tam postavil svou vlastní rozhlednu. Jen tak pro radost. Na místě svého domova, na místě svého dětství, na místě svých vzpomínek. Na místě půvabného rozhlednu. Krásný blázen.
A tady si o něm a jeho rozhledně můžete přečíst článek a prohlédnout fotky moc pěkné stavby: aktuálně.cz.
Doufám, že se mi podaří se na ní podívat…
