Byl jeden míč pumlíč. Byl to míč druhu nafukovacích, poddruhu plážových pinkacích. Byl velký asi půl metru a byl potisklý spoustou roztomilých obrázků. Prostě krásný míč pumlíč. A on si toho byl dobře vědom a tak si vypěstoval jednu špatnou vlastnost. Strašně rád se vytahoval a nafukoval. A uznejte sami, příliš se nafukovat, to pro nafukovací mč není dobrá vlastnost, protože… Ale to bych předbíhal. Jednoho dne byl se svými dětmi na pláži a hrál si s nimi. Jedna okolo procházející paní se na ně koukala a poté řekla: „Vy máte ale krásný míč.“ A když to míč pumlíč slyšel, hned se začal nafukovat. A poněkud to přepískl, protože se nafukoval a nafukoval, až praskl. Měl v sobě díru tak velikou, že se děti rozhodly vyhodit ho a koupit si nový. Míč pumlíč skončil v koši. Ale nebuďte z toho smutní. Ono mu to totiž vůbec nevadilo. Zjistil, že i když je prasklý, je v celém koši nejkrásnější. A tak se znovu začal nafukovat…
Tak tohle mě rozsekalo 😀