Někdy ten papír, ten pomuchlaný cár, co ležel zapadlý kdesi, někdy toho zná víc, než ten na konci ruky, co po něm čmárala…
***
Tvá ústa jsou němá,
tvé oči slepé,
tvé uši hluché,
necítíš vůně,
nemůžeš nahmatat nic,
nepoznáš chutě v tvých ústech.
Jsi nejbídnější z bídných.
A přesto se tvá tvář
usmívá.
Poznal jsi krásy světa.
A přesto se cítíš
šťastný.
Poznal jsi lásku.
Závidím ti,
ty bezruký,
beznohý,
beze smyslů,
navždy odtržený od
světa.
Ty odtržený
liste papíru.
![Sdílej na Facebooku Facebook](http://zdenek.hulbach.cz/wp-content/plugins/social-media-feather/synved-social/image/social/regular/48x48/facebook.png)
![Sdílej na Twitteru twitter](http://zdenek.hulbach.cz/wp-content/plugins/social-media-feather/synved-social/image/social/regular/48x48/twitter.png)
![Pošli emailem mail](http://zdenek.hulbach.cz/wp-content/plugins/social-media-feather/synved-social/image/social/regular/48x48/mail.png)