Podnájem

Vznikla jako druhá a to určitě v roce 1996.

***

„Vysokoškoláci, nedostali jste již místo na koleji a nemáte kde bydlet? Podnájem za nízké ceny Vám snadno a rychle zajistíme. Tel. 02/123321.“

„No sláva,“ pomyslel si Matouš. „Konečně snad seženu ubytování.“

Matoušovi se podařilo dostat na Filozofickou fakultu University Karlovi. Sice až na druhý pokus a s „odřenýma ušima“, ale o to větší byla jeho radost.

Brzy ji však zkalilo to, že neměl kde bydlet. Na koleji již místo nedostal a podnájmy, které zkoušel, byly nad jeho možnosti. Každý den pročítal inzeráty, ale bezúspěšně. Až dneska narazil na tento nadějný inzerát. Ihned přiskočil k telefonu, zvednul sluchátko a vytočil číslo.

„Prouza, prosím,“ ozvalo se za chvíli.

„Dobrý den. Já volám kvůli vašemu inzerátu o podnájmu.“

„Aha. Řekněte mi vaši adresu a já vám zašlu katalog s nabídkou podnájmů. Je tam adresa, jméno majitele a cena.“

„Měl bych jenom jednu otázku. Jak vysoké ty ceny jsou?“

„Od 600,- do 1500,- korun za měsíc.“

Matouš se zaradoval. Takové ceny jsou vynikající a tak panu Prouzovi nadiktoval svoji adresu. „Dobře. Za týden vám přijde katalog a veškeré další pokyny jsou v něm. Naschle.“

„Díky, naschle.“ Matouš byl radostí bez sebe. Snad bude mít konečně podnájem, který si může dovolit.

Za týden mu skutečně došel katalog. Netrvalo dlouho a našel si podnájem, který mu bude vyhovovat – blízko university, za osm stovek měsíčně. Hned druhý den se tam vypravil.

***

„Tak co, berete?“, zeptala se paní Frivolná Matouše. Matouš nenašel důvod, proč by nebral. Krásný pokoj, povolené dámské návštěvy, každý den večeře, příjemná bytná. Co víc by si mohl přát?

„Beru, všemi deseti,“ vyhrkl.

„Dobře,“ přikývla spokojeně Frivolná…

Matouš odcházel ve skvělé náladě. Konečně má podnájem, jaký potřeboval. Přestěhoval se ještě do začátku semestru. A nemohl být nespokojen. Paní Frivolná vařila výborně. A nejen večeře. Často od ní dostával i oběd a ráno snídani. Dokonce mu i prala, i když o to nežádal. Jenže jednoho dne se stalo něco, co všechno změnilo.

Matouš si dával dohromady pár poznámek ze školy. Na stole měl postavenou skleničku a protože při práci nedával moc pozor, otočil se a skleničku shodil na zem. Nerozbila se, ale zakutálela se pod postel. Postel byla nízká a tak mu chvíli trvalo, než na ni dosáhl. Vytáhl ji a chtěl se zvednout, ale všiml si, že zespoda na posteli je něco přiděláno. Vyndal to.

Byl to obyčejný sešit, jakých sám pár používal. Když ho ale otevřel, zjistil, že tak obyčejný není. Byl to deník. Po chvíli čtení se dozvěděl, že byl studenta, který tu bydlel před ním. I on neměl kde bydlet, jenže s jedním rozdílem. Jeho vyhodili z koleje pro pár divokých večírků během semestru. Za chvíli si našel tenhle podnájem.

Matouš četl dál, ale deník nebyl moc zajímavý. Už chtěl přestat číst, jenže narazil na jeden zvláštní zápis.

„… F. mě snad chce otrávit. Už je mi zase špatně po její večeři. To snad není možný. Zejtra vezmu zbytek večeře na rozbor do laboratoře.Uvidím, co najdu.“

„Matouši, pojďte na večeři,“ ozvalo se najednou za Matoušovými zády. Lekl se. Deník rychle schoval do šuplíku a šel na večeři. Jenže po tom, co si přečetl, se bál ji sníst. Vymluvil se, že nemá hlad a šel zpátky do pokoje. Vyndal deník a četl dál.

„2. května. Je to tak. F. mě chce otrávit. Po pár testech jsem přišel na to, že v jídle je pěkně hnusnej jed. Musím si teď dávat pozor a najit si radši jinej podnájem.

3. května. Podařilo se mi vyhnout večeři a radši jsem si šel brzo lehnout. Jenže jsem nemohl usnout. O půlnoci jsem zaslechl, jak jde F. ven. Zajímalo mě, co může touhle dobou venku dělat. Rychle jsem šel za ní. Šla na dvorek a nesla divný velký pytel. Za kůlnou rychle vykopala jámu a pytel do ní hodila. Zahrabala ho a šla zpátky. Rychle jsem utíkal dovnitř, jenže jsem na chodbě zakopl. Než jsem se zvedl, byla F. v přízemí a rozsvítila. Rychle jsem vyběhl nahoru. Přes zábradlí jsem si všiml, že F. se polekaně koukla vzhůru. Rychle jsem uskočil ke zdi, ale nevím, jestli mě nepoznala. Rychle jsem šel do pokoje a zamkl jsem. Pak přišla F. Chvíli stála za dveřmi mýho pokoje a slyšel jsem, jak zkouší otevřít. Potom šla spát.

4. května. Když jsem dnes přišel ze školy, zjistil jsem, že mi F. vzala klíč od pokoje. Když jsem se jí na to zeptal, řekla mi, že se zlomil a náhradní nemá. Teď je jedenáct večer. F. je v kuchyni. Sledoval jsem ji z pokoje, ale není tam moc dobře vidět. Ozývá se odtamtud zvláštní zvuk, jako by F. brousila nůž. Teď přestala a slyším, jak jde k mýmu pokoji. Do háje…“

Matouš polekaně zavřel deník. Nemohl věřit tomu, co si přečetl. „Ona ho zabila a teď půjde určitě i po mně,“ pomyslel si. „Musím zjistit proč. A co zahrabala na dvorku za kůlnou.“

Po půlnoci Matouš vstal a ujistil se, že Frivolná už spí. Pak si vzal baterku a sešel dolů na dvorek. Podíval se do kůlny, jestli tam není nějaké nářadí. V rohu uviděl starý rýč. Vzal si ho, šel dozadu za kůlnu a začal kopat. Půda byla měkká a tak mu šlo kopání rychle od ruky.

V jeho pokoji se však mezitím rozsvítilo. Nevšiml si toho a ani nemohl. Okno jeho pokoje bylo obráceno do ulice. Matouš kopal v klidu dál. Najednou uviděl v jámě něco bílého. Přestal kopat a vyndal to. Pak však vyděšeně vyjekl, upustil to a couvl. To něco byla lidská lebka.

Tak to byla pravda, Frivolná je vrah. Něco zarachotilo za jeho zády. Matouš se otočil. Nic neviděl. Přesto měl pocit, že ve tmě dvorku někdo je.

A taky že jo. Ze stínu vystoupila postava. Matouš na ni posvítil baterkou. Byla to Frivolná. Ušklíbla se a v ruce se jí něco zalesklo. Sekáček. Matouš ucouvl. Frivolná se k němu pomalu přibližovala. „Přece mě nechce zabít. To né.“ Matouš vyběhl proti Frivolné, srazil ji na zem a vyběhl nahoru do bytu.

„Policii. Musím zavolat policii.“ Telefon však nefungoval. Najednou zaslechl na chodbě kroky. Vběhl do svého pokoje a chtěl zamknout. Ve dveřích však nebyl klíč.

A pak bouchly dveře od bytu. Matouš ucouvl ke stolu a opřel se o něj. Pak si všiml, že na stole leží otevřený deník. „Ona ví všechno. Musím utýct. Ale jak?“ Pak se otevřely dveře od pokoje a vstoupila Frivolná.

„Proč? Co jsem vám udělal? Proč mě chcete zabít?“ vykřikl na ni Matouš. Frivolná však neodpověděla, jen stála a dívala se na něj. „No tak proč? Proč sakra?“ Matouš se bál čím dál víc. Frivolná nic neříkala, jen se usmívala. Začala se pomalu přibližovat k Matoušovi. Ten pomalu ustupoval k oknu a vyděšeně sledoval Frivolnou. Náhle zakopl a upadl na zem. Než se stačil zvednout, stála Frivolná nad ním a pomalu napřahovala ruku se sekáčkem. Matouše děs ochromil tak, že nebyl schopen se bránit. Nemohl ani vykřiknout. Jen bezmocně sledoval ruku se sekáčkem, jak se snáší na jeho hlavu…

„…podnájem za nízké ceny…“

Teodor se zaradoval. Konečně si sehnal podnájem, jaký si přál. Blízko university, osmset měsíčně, povolená děvčata, večeře každý den. A navíc mu paní Frivolná i prala…

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..