Jen takové psaní. Asi to není až tak povedené… Ale co… Stejně se nám to v hlavě všechno tak nějak divně mele…
***
Nad zemí krouží bláznivý sen,
do dáli odletěl dnešní den,
do okna padá měsíční zář,
na polštáři jedna ospalá tvář.
Hledí ven na tmu a hlavou se honí,
co bylo včera, na jaře, vloni.
Myšlenky, co na svých křídlech mají
úsměvy, slzy, sny, co se zdály.
Víčka už padají a vše se mele,
spánek se vkrádá tiše do postele.
Vzpomínky mizí a co tu zbyde?
Ve dne i ve snu bláznivý lidé…
Dost dobré… Líbí… 🙂 chi! Blázni jsou všude kolem nás!! Jen já jsem letadlo! 🙂