Příběh o smradlavých nohou

O mých nohách to není, i když mi občas po vandru taky pěkně táhnou 🙂

***

To byly jednou jedny nohy. Nebylo na nich nic zvláštního, vypadaly jako všechny ostatní. Měly jen jednu chybu. A to dost zásadní. Strašně smrděly. Dokud byly schovány v botách, tak to nebylo tak markantní. Ale v okamžiku, kdy vylezly na světlo boží, začala se od nich linout vůně ne nepodobná zápachu několik týdnů zahnívající mrtvoly. A jednoho dne na to taky doplatily. To potkaly jedny krásný štíhlý nohy dlouhý, no, vážně až na zem. Nejdřív to vypadalo opravdu slibně. Nožky se o sebe otíraly, flirtovaly spolu a jejich lejtka docela slušně žhavily. A tak není divu, že skončily v jedné malé útulné přezouvárně. Tím to taky skončilo. Boty šly dolu, smrad ven a ty krásný nožky přiotrávený pryč. Takže naše milé nohy díky tomu nesnesitelnému smradu pěkně utřely…

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..