Příběh o tom, jak jsem kradl dračí vejce

Poslyšte příběh o tom, jak jsem jednoho dne zkoušel ukrást dračí vejce…

Byl krásný letní den. S písničkou na rtech procházel jsem se kolem starého hradu.

201008122302_svihov_festak_003

Vida otevřenou hradni bránu, ovládnut mou nekonečnou zvídavostí, vnikl jsem vnu. Přede mnou se vinuly schody vzhůru do věžních prostor. Neváhal jsem a vyběhl po nich až do nejhořejšího patra. Můj pohled okamžitě sklouzl k obřím vejcím ležícím přede mnou na zemi.

201008122303_svihov_festak_134

„A vida, bude večeře,“ problesklo mi v tu ránu hlavou. Hromádku kostí, kterážto ležela jen kousek vedle a měla býti pro mě varováním, jsem vůbec nebral na vědomí.

201008122303_svihov_festak_133

Přiskočil jsem blíže a s hbitostí zkušeného zloděje natahoval ruku pro vyhlédnutou pochoutku.

201008122303_svihov_festak_130

V tu ránu se mi nad hlavou ozval řev tak hlasitý, až jsem leknutím nadskočil. Přímo vedle mě stál drak jak kráva, naštvaný jak bejk a řval jak tur. Má snaha o krádež vajec se mu evidentně pramálo líbila.

201008122302_svihov_festak_129

Změřil jsem si ho od hlavy k patě. Hleděl na mě z řádné výšky, tlapy s drápy, s kterými by neměl problém udělat průzkum mojích drůbků, s tlamou plnou zubů, do které kdyby čapnul moji hlavu a sevřel čelisti, tak moje hlava udělá lup bez sebemenšího odporu a on tak pozná chuť mých myšlenek. Šance jsem neměl příliš veliké, ale rozhodně jsem se nehodlal dát lacino. I Apollo Creed hleděl na Rockyho Balbou z výšky a jak mu dal Rocky do tlamy. Vzal jsem si z něj svůj vzor a vyzval draka na souboj.

201008122302_svihov_festak_128

Kdo ví, jak by to nakonec dopadlo. Jestli by mi milý drak nenatrhnul zadnici a já bych se nakonec nemusel dát na zbabělý a kvapný ústup. Naštěstí se do celé záležitosti vložil drakův starší a moudřejší bratr.

201008122323_svihov_festak_135

„Hele, pánové, přece se nebudete prát,“ povídal s rozvahou. „Ano, bratře, sice tadydletenc smradlavý člověk chtěl ukrást naše vejce a připravit nás tak o budoucí sourozence. Ale víš ty co? Ochutnal jsi někdy člověka? Ty dnešní lidi maj fakt prachmizernou chuť. To máš hadry napuštěný aviváží, v podpaží dezodorant, kůži si drhnou mýdlem a ta nádherná chuť divočiny dřívejších lidí je dneska tentam. Kousneš do něj a týden budeš mít zkaženou chuť. A víš jak dlouho ti zůstane za drápama ta jeho vymydlená kůže a bude ti tam smrdět? Nech ho jít. Ať si táhne, kam chce. A určitě se sem už nikdy nevrátí, že jo, člověče?“

V žádném případě jsem neprotestoval. Odkýval jsem mu všechno, co řekl. I když mě vlastně svými slovy pěkně urážel. Ale šel jsem na to šalamounsky. Vděčně jsem se zatvářil a natáhnul k němu ruku. Drak neváhal a mou nataženou ruku přijal a stiskl.

201008122303_svihov_festak_132

„Díky, určitě už se nikdy nebudu pokoušet krást vaše vejce, to mi věř,“ řekl jsem mu a přitom se v duchu smál, jak jsem ho nachytal. Nadával na můj vymydlený smrad, ale teď ho pěkných pár dní bude cítit, kdykoliv se prackou podrbe na nose. Cháchá.

201008122334_svihov_festak_131

Hrad Švihov – výstava draků

Facebooktwittermail

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..