Vítr ševelil v korunách stromů, paprsky slunce se odrážely v kapkách rosy, ptáci zpívali o radosti ze života. Osamělý tulák se vzbudil, protáhl a zívl. Chvíli poslouchal zpěv ptáků, pak vstal, omyl se rosou a posnídal něco malin a ostružin. Odkudsi přilétl motýl a sedl mu na rameno. Něco šeptal. Tulák napnul uši, aby mu rozuměl. „Člověče, to je dneska krásně.“ Tulák se usmál a přikývl…
![Sdílej na Facebooku Facebook](http://zdenek.hulbach.cz/wp-content/plugins/social-media-feather/synved-social/image/social/regular/48x48/facebook.png)
![Sdílej na Twitteru twitter](http://zdenek.hulbach.cz/wp-content/plugins/social-media-feather/synved-social/image/social/regular/48x48/twitter.png)
![Pošli emailem mail](http://zdenek.hulbach.cz/wp-content/plugins/social-media-feather/synved-social/image/social/regular/48x48/mail.png)