A všechno má mít i svůj závěr. Tak proč ho nepojmout literárně?
***
Seděl jsem v kavárně a psal příběh. Když tu náhle jsem byl vyrušen neznámým mužem, který přistoupil k mému stolu.
„Mohu si přisednout?“ zeptal se mě.
„Jistě,“ odpověděl jsem mu a on si tedy přisedl. Pokračoval jsem v psaní a on se na mne díval. A pak se mě zase zeptal.
„Mohu se zeptat, co to píšete?“
„Jeden takový příběh.“
„A jak se jmenuje?“
„Seděl jsem v kavárně a psal příběh.“
„A můžete mi ho přečíst?“
„Proč ne,“ přikývl jsem a začal číst:
Seděl jsem v kavárně a psal příběh. Když tu náhle jsem byl vyrušen neznámým mužem, který přistoupil k mému stolu.
„Mohu si přisednout?“ zeptal se mě.
„Jistě,“ odpověděl jsem mu a on si tedy přisedl. Pokračoval jsem v psaní a on se na mne díval. A pak se mě zase zeptal.
„Mohu se zeptat, co to píšete?“
„Jeden takový příběh.“
„A jak se jmenuje?“
„Seděl jsem v kavárně a psal příběh.“
„A můžete mi ho přečíst?“
„Proč ne,“ přikývl jsem a začal číst:
Seděl jsem v kavárně a psal příběh…
